ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.5804.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 5804/2017-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně R. K., R. , zastoupené JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem v Rumburku, U Jiskry 114/1, PSČ 408 01, proti žalované České pojišťovně a.s. se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 110 00, IČO 45272956, o zaplacení částky 171 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 246/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2017, č. j. 28 Co 417/2016-52, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Předmětem sporu byla výplata pojistného plnění za odcizené vozidlo Š. podle smlouvy uzavřené se žalovanou dne 12. července 2013.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 1. března 2016, č. j. 30 C 246/2014-27, žalobu o zaplacení částky 171 000 Kč s příslušenstvím zamítl (I. výrok) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení (II. výrok).
Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví uvedeným rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (I. výrok) a uložil žalobkyni nahradit žalované též náklady odvolacího řízení (II. výrok).
Žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání, které považuje za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Podle obsahu spisu se žalovaná k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem vidí splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, a to nikoli pouhou citací zákonného ustanovení, ale tak, aby zřetelně a jasně vymezil, při řešení které konkrétní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka obecně konstatuje, že rozsudek závisí „na chybném vyřešení“ otázek důkazního břemene týkajícího se tvrzení žalované o příčině pojistné události, okolnostech uzavření pojistné smlouvy a rozsahu pojistné události, dále otázky řádného poučení podle §118a o. s. ř. a splnění povinnosti tvrzení a důkazní, při řešení těchto otázek se podle jejího názoru soud „jednak odchýlil od ustálené judikatury a jednak se jedná o otázky judikaturou dosud neřešené“, nesprávné právní posouzení věci přitom vidí v nesprávné aplikaci §24 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a celé řady ustanovení zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, protože soud podle jejího názoru „dospěl k nesprávnému závěru, že při použití náhradního dílu ze starší varianty či verze vozidla se mění jeho typ a že (starší) „facelift“ je důkazem manipulace s identifikačními znaky takového vozidla“. Tento závěr podle ní vychází „z chybné aplikace technických norem a ve svém důsledku vede (paradoxně či „protiproudově“) k nesprávnému hodnocení provedených důkazů a k nesprávným skutkovým zjištěním, a to v míře extrémního rozporu s principy spravedlnosti“.
V takto koncipovaném dovolání však žalobkyně žádnou určitou právní otázku, pro jejíž řešení by ve smyslu §237 o. s. ř. bylo dovolání přípustné, nezformulovala. Z jejího dovolání není zřejmé, která z jí položených otázek nebyla podle jejího názoru v praxi dovolacího soudu dosud řešena a která naopak řešena byla a ve kterém konkrétním rozhodnutí, aby bylo možné posoudit, zda se řešení této právní otázky odvolacím soudem od řešení ustáleně přijímaného soudem dovolacím odchyluje (k vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
Především však z rozhodnutí odvolacího soudu neplyne, že by aplikoval §24 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě, toto ustanovení aplikoval soud prvního stupně, s jeho právním hodnocením se však odvolací soud, jak uvedl, neztotožnil. Odvolací soud sice akceptoval skutková zjištění soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně nesdělila žalované při uzavření pojistné smlouvy podstatné informace o požáru vozidla v SRN, vyřazení vozidla z evidence v SRN a skutečnost, že tzv. VIN vozidla neodpovídá modelu vozidla, které bylo pod tímto VIN vyrobeno a provozováno v SRN, tyto okolnosti však byly oporou pro závěr, že žalobkyně svá tvrzení (o okolnostech, za nichž vozidlo s určitým VIN, které v SRN bylo vyřazeno z provozu, bylo posléze registrováno v České republice) neprokázala. Odvolací soud z uvedeného skutkového stavu nedovodil možnost žalované odmítnout pojistné plnění podle §24 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě, ale neplatnost pojistné smlouvy podle §37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, proto, že předmětné vozidlo nebylo podle §37 písm. d) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, způsobilým předmětem pojistné smlouvy. Zároveň vyšel z čl. 3.3 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel a dopravovaných věcí, podle nichž se pojištění nevztahuje na vozidlo uvedené v pojistné smlouvě, u kterého bude zjištěno, že je opatřeno nepravým identifikačním údajem. Na řešení prvních dvou dovolatelkou formulovaných otázek tedy rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Otázka totožnosti vozidla, změní-li se jeho karoserie, tak jak ji dovolatelka klade, vychází z jiných skutkových zjištění, než z nichž vyšel odvolací soud. Zpochybnění právního hodnocení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než který zjistil odvolací soud, není způsobilým dovolacím důvodem. Dovolatel totiž nezpochybňuje právní posouzení věci, jestliže předkládá vlastní skutkovou verzi odlišnou od té, která byla podkladem rozhodnutí odvolacího soudu. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nemohl být zpochybněn (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.) a Nejvyšší soud z něj vychází (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1, věty první, o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu