ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.5932.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 5932/2017-486
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně D & s group, a. s. , se sídlem v Ždírci nad Doubravou, Chrudimská 162, identifikační číslo osoby 25987054, zastoupené Slavomírem Teclem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Kalinovo nábřeží 605, proti žalované Auto Vysočina s. r. o. , se sídlem v Jihlavě, Žižkova 4849/109a, identifikační číslo osoby 60718820, zastoupené JUDr. Miroslavem Somrem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Benešova 1252/21, o zaplacení částky 1.845.300 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 167/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2017, č. j. 8 Cmo 118/2017-446, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 19.360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Brně rozsudkem (v pořadí čtvrtým) ze dne 16. 2. 2017, č. j. 17 Cm 167/2009-414, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1.845.300 Kč s příslušenstvím zde uvedeným (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. a III. výroku).
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení částky 1.845.300 Kč s příslušenstvím se zamítá (první bod výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý až čtvrtý bod výroku).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že jej považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) spatřuje dovolatelka v nesprávném právním posouzení otázky, zda může soud konstatovat uzavření dohody o odvolání účinků odstoupení od smlouvy dle §349 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) mezi právní předchůdkyní dovolatelky a žalovanou (prodejcem) na základě pouhého zjištění, že došlo k předání a převzetí věci (automobilu) mezi touto právní předchůdkyní a autorizovaným servisem (který zároveň nebyl v daném případě prodejcem vozidla). Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud buď změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že potvrdí rozsudek soudu prvního stupně a přizná náhradu nákladů řízení, nebo aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila v tom smyslu, že jej považuje za nepřípustné, popřípadě za nedůvodné.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka předně přehlíží, že důvodem, pro který odvolací soud zamítl žalovaný nárok, je také závěr o možné aplikaci §441 odst. 2 obch. zák. v projednávané věci, podle kterého účinky odstoupení od smlouvy nevzniknou nebo zaniknou, jestliže kupující nemůže vrátit zboží ve stavu, v jakém je obdržel. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že posudkem znalce Ing. Hasoně bylo prokázáno, že vozidlo má těžce poškozený motor, a za příčinu tohoto stavu znalec jednoznačně určil nedostatečnou údržbu vozidla právní předchůdkyní žalobkyně. Závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti žaloby, který vychází ze zjištění, že kupující nemohla vrátit věc ve stavu, v jakém ji obdržela, není dovolatelkou v dovolání nikterak zpochybňován a nemůže tak být předmětem dovolacího přezkumu.
Dovolací soud v této souvislosti připomíná ve své ustálené rozhodovací praxi přijímaný postup, dle něhož spočívá-li rozhodnutí na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013). Přípustnost dovolání proto nemohou založit námitky dovolatelky, která zpochybňuje současně závěr odvolacího soudu, že převzetí vozidla právní předchůdkyní žalobkyně, ke kterému došlo na výzvu Autosalonu Louda, spol. s r. o. ze dne 14. 5. 2009 dne 20. 5. 2009, považuje za odvolání odstoupení od smlouvy a za konkludentní souhlas žalované s odvoláním odstoupení považuje skutečnost, že právní předchůdkyni žalobkyně bylo vozidlo vydáno.
Jestliže dovolatelka dále rozvádí názor, že z žádného důkazu nevyplynulo, že by její právní předchůdkyně učinila vůči žalované návrh na uzavření dohody o odvolání účinků odstoupení od smlouvy, nejde o uplatnění způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., neboť tím není zpochybnění právního posouzení věci, jsou-li námitky dovolatele založeny na hodnocení důkazů odvolacím soudem. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3206/2013).
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 3. 2018
JUDr. Pavel H o r á k , Ph.D.
předseda senátu