ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.786.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 786/2018-1148
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně AQUAPALACE, a.s. , se sídlem Praha 5 - Smíchov, Janáčkovo nábřeží 1153/13, PSČ 15000, identifikační číslo osoby 29141729, zastoupené Mgr. Petrem Vacířem, advokátem se sídlem Praha 2, náměstí Jiřího z Poděbrad 1382/2, proti žalované S u b t e r r a a.s. , se sídlem Praha 8 - Libeň, Koželužská 2246/5, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 45309612, zastoupené JUDr. Kamilou Steinbachovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 4, Dolnokrčská 20/16, o zaplacení částky 22 568 536 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 103/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017, č. j. 4 Cmo 17/2016-1108, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017, č. j. 4 Cmo 17/2016-1108, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) usnesením ze dne 23. 3. 2017, č. j. 4 Cmo 17/2016-1108, zamítl návrh žalobkyně, aby do řízení namísto něj vstoupila Inkasní správa, s. r. o. se sídlem Praha 10, Černokostelecká 1168/90, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 25606247.
Odvolací soud rozhodoval o návrhu žalobkyně, kterým žádala, aby do řízení namísto ní vstoupila Inkasní správa, s. r. o., které postoupila pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení. Žalovaná se vstupem uvedené společnosti do řízení namísto žalobkyně vyslovila nesouhlas, což odůvodnila poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v podobě rozhodnutí ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, podle něhož může soud ve výjimečných případech zamítnout návrh podle §107a o. s. ř. v případě, že by takový postup byl zneužitím procesní úpravy za účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení (v daném případě žalované) stala vůči neúspěšné žalobkyni (podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2015, č. j. 2 Cm 103/2009-1022) nedobytnou. Žalovaná svůj nesouhlas odůvodnila tím, že dosavadní žalobkyně je akciovou společností se základním kapitálem ve výši 1 702 000 000 Kč a postupník má základní kapitál 100 000 Kč, a navíc - podle údajů v obchodním rejstříku – je společnost Inkasní správa, s. r. o. bez jakékoliv minulosti.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěrech judikatury Nejvyššího soudu – rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, sp. zn. 32 Cdo 2650/2012 a sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, podle nichž může soud ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“ (při jinak formálně doložených předpokladech pro vyhovění návrhu) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř., jestliže vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci stala nedobytnou. Odvolací soud při posouzení věci vyšel ze zjištění, že v dané věci je spornou částka 22 568 536 Kč, představující ve značné části výši slevy za vady díla a též náklady na odstranění části vad na základě smlouvy o dílo ze dne 24. 1. 2002, kterou uzavřela společnost MARIE GROUP, s. r. o., jako původní objednatel, s žalovanou, jako zhotovitelem, a že společnost MARIE GROUP, s. r. o., jako prodávající, následně uzavřela kupní smlouvu se společností GREENVALE, a. s., přičemž obchodní jmění této společnosti z důvodu fúze následně přešlo na žalobkyni, jejíž jmění činí dle aktuálního výpisu z obchodního rejstříku 1 702 000 000 Kč. Odvolací soud přihlédl k tomu, že postupníkem je společnost s ručením omezeným se základním kapitálem 100 000 Kč, a že z otevřených zdrojů na www.justice.cz nelze zjistit, zda společnost disponuje nějakým majetkem či zda fakticky vykonává nějakou podnikatelskou činnost, neboť společnost neplní svou povinnost zakládat do sbírky dokumenty podle §66 písm. c) z. č. 304/2013 Sb. Přihlédl rovněž k tomu, že postupník není ani plátcem DPH a vzal též v úvahu, že zamítavým rozsudkem soudu prvního stupně, proti němuž žalobkyně podala odvolání, bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované náklady řízení ve výši 2 023 514,50 Kč. Odvolací soud z uvedených zjištění dovodil, že v daném případě sice byla splněna podmínka, že nastala skutečnost, s níž předpisy spojují převod nebo přechod práv nebo povinností účastníka, o něž v řízení jde, ale zároveň vzal v úvahu, že v řízení byly osvědčeny mimořádné důvody pro aplikaci §2 o. s. ř., podle něhož soudy dbají, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno. S přihlédnutím ke všem uvedeným důvodům návrh žalobkyně na postup podle §107a o. s. ř. proto zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá nesprávné právní posouzení návrhu na vstup nového subjektu na straně žalobkyně do řízení, byla-li pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, postoupena žalobkyní na jiný subjekt na základě postupní smlouvy. Poukázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013, v němž Nejvyšší soud neshledal, že by postoupení pohledávky bylo zjevným zneužitím institutu záměny účastníků, ani když postupníkem byla společnost, jež byla pravděpodobně v úpadkové situaci. Dovolatelka rovněž upozornila na to, že Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí přijal závěr, že hrozba zneužití institutu záměny účastníků musí být nepochybná a výjimka z pravidla zakotveného v §107a o. s. ř. musí být uplatňována restriktivně. Dovolatelka namítá, že v posuzovaném případě však z odůvodnění usnesení odvolacího soudu nevyplývá, že by bez rozumných pochybností bylo možné považovat postup žalobkyně a postupníka Inkasní správy, s. r. o. za prostředek ke zneužití procesní úpravy. Dovolatelka v této souvislosti poukázala i na skutečnost, že původní objednatel díla MARIE GROUP, s. r. o. byla společnost s ručením omezeným se základním kapitálem 100 000 Kč, a přesto žalované tato skutečnost nebránila, aby s touto společností uzavřela smlouvu o dílo v hodnotě několika set milionů korun. Navrhla proto zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení, neboť má za to, že odvolací soud posoudil důvody pro zamítnutí postupu podle §107a o. s. ř. v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (článek II., bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v posuzované věci je dovolání přípustné podle §238a o. s. ř., dle něhož je dovolání přípustné mimo jiné též proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto ohledně vstupu do řízení nového účastníka na místo dosavadního účastníka podle §107a o. s. ř.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je důvodné, neboť odvolací soud nepostupoval při posouzení mimořádných důvodů pro aplikaci §2 o. s. ř. při rozhodování o návrhu žalobkyně, aby do řízení namísto ní vstoupila Inkasní správa, s. r. o., které postoupila pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a to zejména v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením č. 46/2012 a usnesením ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013, veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz , v nichž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož sice nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím §2 o. s. ř., ale že takový postup je namístě, lze-li s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Nejvyšší soud v uvedených rozhodnutích zároveň učinil právní závěr, že prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k aplikaci §2 o. s. ř. nepostačuje. Odvolací soud však v rozporu s uvedenou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu dovodil mimořádné důvody pro aplikaci §2 o. s. ř. při rozhodování o návrhu žalobkyně, aby do řízení namísto ní vstoupila Inkasní správa, s. r. o., které postoupila pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení, jen z úvahy o možných obavách, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, kterou založil pouze na zjištění, že postupníkem se stala společnost s ručením omezeným se základním kapitálem 100 000 Kč, zatímco žalobkyně AQUAPALACE, a.s. je akciovou společností s jměním 1 702 000 000 Kč, a že postupník - Inkasní správa, s. r. o., která by měla vstoupit do řízení namísto žalobkyně, není ani plátcem DPH, a z otevřených zdrojů (veřejných rejstříků) nelze zjistit, zda tato společnost disponuje nějakým majetkem či zda vykonává nějakou podnikatelskou činnost. Rozhodnutí odvolacího soud tak postrádá judikaturou vyžadovanou zjištěnou jistotu, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití této procesní úpravy podle §107a o. s. ř.
Nejvyšší soud uzavřel, že odvolací soud se dopustil nesprávného právního posouzení návrhu na vstup nového účastníka do řízení namísto dosavadní žalobkyně, tudíž dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud bude v dalším řízení vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. dubna 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu