ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.919.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 919/2018-399
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně REDY Pardubice, společnosti s ručením omezeným , se sídlem v Pardubicích, J. Palacha 748, Zelené Předměstí, PSČ 530 02, IČO 25283251, zastoupené JUDr. Stanislavou Aksamitovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1484, PSČ 532 30, proti žalované DOMISTAV HK, s.r.o. , se sídlem v Hradci Králové, Pražské Předměstí, Foerstrova 897/2, PSČ 500 02, IČO 26007177, zastoupené JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrychovo nám. 737, PSČ 500 05, o zaplacení částky 284 173 Kč s příslušenstvím vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 18/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23 listopadu 2016, č. j. 4 Cmo 90/2016-353, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. února 2016, č. j. 37 Cm 18/2008-327, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 284 173 Kč s přísl. (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 4 Cmo 90/2016-353, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 100 273 Kč s přísl., a ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I), současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II a III).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v části, ve které byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, včasně podaným dovoláním, které však není přípustné, neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř.
Rozhodné znění občanského soudného řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2, článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolatelka v dovolání uvedla, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, avšak nikde v dovolání neuvádí, jakou konkrétní relevantní právní otázku má na mysli, a ani to, od jakých rozhodnutí Nejvyššího soudu se odvolací soud odchýlil, a to ani odkazem na spisovou značku konkrétních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ani odkazem na právní závěry judikatury Nejvyššího soudu bez uvedení konkrétních spisových značek (i takové vymezení přípustnosti by obstálo, a to ve světle judikatury Ústavního soudu, konkrétně nálezu Ústavního soudu ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14). Dovolatelka však na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu nijak nepoukázala, pouze vyvracela právní posouzení věci odvolacím soudem vlastní argumentací.
Nejvyšší soud se k otázce vymezení přípustnosti dovolání vyjádřil ve své rozhodovací praxi již několikrát. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání postrádá potřebné náležitosti, neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízením se v souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 3. 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu