ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.941.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 941/2018-160
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce obce Josefov , se sídlem v Josefově, Hlavní 131, identifikační číslo osoby 00488496, zastoupeného Mgr. Pavlem Jurečkou, advokátem se sídlem v Hodoníně, Sadová 1688/1, proti žalované DIMA CZ s. r. o. , se sídlem v Přerově, Čechova 656/24, identifikační číslo osoby 25853716, zastoupené Mgr. Janem Horáčkem, advokátem se sídlem v Přerově, Žerotínovo náměstí 839/13, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 16 C 266/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2017, č. j. 38 Co 17/2017-129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 9. 9. 2016, č. j. 16 C 266/2014-103, rozhodl, že návrh žalobce, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem nemovitých věcí ve výroku blíže specifikovaných, se zamítá (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 9. 2017, č. j. 38 Co 17/2017-129, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (první bod výroku), změnil jej ve výroku II. o náhradě nákladů řízení (druhý bod výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí bod výroku).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce i žalovaná dovolání. O dovolání žalované rozhodl Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 11. 1. 2018, č. j. 16 C 266/2014-151, tak, že dovolací řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení.
Žalobce (dále též jen „dovolatel“) dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu s tím, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Žalovaná se dle obsahu spisu k podanému dovolání žalobce nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je včasně podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem. Zkoumal dále, zda splňuje náležitosti předepsané v §241a odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; k tomu srov. též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16).
Tomuto požadavku přitom dovolatel nedostál, neboť s přípustností dovolání se vypořádává pouze odkazem na §237 o. s. ř. ve spojení s §241a o. s. ř. Dovolatel uvádí dva důvody nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, kdy zpochybňuje závěr o tom, že uplatnění rozvazovací podmínky je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, a o tom, že rozvazovací podmínky jsou na sobě závislé. Ani zde však nijak nevymezuje přípustnost dovolání. K takto namítanému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem uvádí dovolací soud, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 2924/2015, odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v §237 o. s. ř. a pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2230/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5700/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 23 Cdo 313/2017).
Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první, §243b o. s. ř.). Protože tak dovolatel neučinil a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 4. 2018
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu