ECLI:CZ:NS:2018:23.ND.79.2018.1
sp. zn. 23 Nd 79/2018-156
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci navrhovatele V. C., H., zastoupeného Mgr. Marcelem Zachvejou, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 1727/108, PSČ 702 00, za účasti FAU s. r. o. , se sídlem v Opavě - Kateřinkách, Pekařská 1639/79a, PSČ 747 05, IČO 49610431, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 209/2016, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 209/2016 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě předložil podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu návrh účastníka řízení FAU s. r. o., aby věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 209/2016, byla přikázána Městskému soudu v Praze.
FAU s. r. o. svůj návrh odůvodnila tím, že vedením společnosti k zastupování v předmětném sporu pověřená jednatelka paní L. Z. se dlouhodobě zdržuje a působí v P. V zájmu rychlosti a hospodárnosti řízení proto navrhla, aby řešená věc byla postoupena k projednání z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Praze. FAU s. r. o. rovněž zdůraznila, že po ní jako po žalované společnosti nelze oprávněně požadovat, aby nesla zvýšené náklady vedeného řízení, např. ve formě opakovaných cestovních nákladů jednatelky na soudní jednání.
Navrhovatel s návrhem, aby věc byla přikázána Městskému soudu v Praze, nesouhlasil. Dle něj není dána jediná rozhodná skutečnost, která by zakládala vhodnost řízení před Městským soudem v Praze; v daném případě by podle názoru navrhovatele došlo k porušení zásady, že věc má projednávat zákonný soudce. Navrhovatel připomněl, že společníci a jeden z jednatelů „jsou v okruhu působnosti Krajského soudu v Ostravě“, stejně jako sídlo společnosti FAU s. r. o.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Ostravě) a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána, návrh FAU s. r. o. na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů; důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci FAU s. r. o. svůj návrh na delegaci věci Městskému soudu v Praze odůvodňuje ekonomickou výhodností pro jednoho ze svých jednatelů, když tento se dlouhodobě zdržuje a působí v P.
Tuto skutečnost však není v dané věci možno považovat za natolik významnou, aby dostatečně odůvodňovala průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. K okolnostem uváděným žalovanou je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník (resp. jeden z jeho jednatelů) řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu (kterému byla adresována žaloba na určení neplatnosti usnesení valné hromady), případně že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými obtížemi (např. finančními), jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Taktéž požadavek na hospodárnost a rychlost řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl splněn s ohledem na skutečnost, že Krajský soud v Ostravě je s věcí již obeznámen, již provedl řadu procesních úkonů ve věci a vydal několik usnesení, když např. rozhodl o návrhu na vydání předběžného opatření. Konečně nelze pominout, že navrhovtel s návrhem FAU s. r. o. nesouhlasil.
Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu