ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1037.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 1037/2018-695
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem ve věci žalobkyně: Česká republika – Ministerstvo financí , se sídlem Praha 1, Letenská 15/525, proti žalovaným: 1) P. Ř. , 2) R. B , zastoupen JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem Štefánikova 58/31, Kopřivnice, o 15.930.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 15 C 337/2008, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2017, č. j. 56 Co 284/2017-664, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 26. 6. 2017, č. j. 15 C 337/2008-639, zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání ve vztahu k žalovanému 1) proti výrokům I, III, IV, V a ve vztahu k žalovanému 2) proti výrokům IV a V rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 5. 2014, č. j. 15 C 337/2008-297, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 30. 5. 2014, č. j. 15 C 337/2008-330, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
K odvolání žalovaného 2) Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 9. 2017, č. j. 56 Co 284/2017-664, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v napadené části, tj. pokud bylo zastaveno odvolací řízení ve vztahu k žalovanému 1) proti výrokům IV a V a ve vztahu k žalovanému 2) proti výrokům IV a V rozsudku Okresního soudu
ve Frýdku-Místku ze dne 23. 5. 2014, č. j. 15 C 337/2008-297, ve znění opravného usnesení téhož soudu zde dne 30. 5. 2014, č. j. 15 C 337/2008-330, a dále pak ve výroku III o nákladech řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že soudní poplatek z odvolání nebyl uhrazen spolu s jeho podáním, žalovaný 2) nebyl od placení soudních poplatků osvobozen a nevyhověl výzvě soudu prvního stupně, aby zaplatil soudní poplatek ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Dospěl proto k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve smyslu §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 2) – zastoupen advokátem – dovolání, jehož přípustnost odůvodnil návrhem, aby dovolací soud vyřešenou právní otázku posoudil jinak. Na základě polemiky se závěrem o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a obsáhlého zopakování meritorních námitek vznesených v odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 5. 2014, č. j. 15 C 337/2008-297, navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení a usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodů 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že dovolací soud má vyřešenou právní otázku posoudit jinak, přičemž z obsahu dovolání vyplývá, že tím myslí jinak než odvolací soud. Zjevně se tak nejedná o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, neboť uvedený předpoklad neodpovídá ani jednomu z kritérií taxativně uvedených v §237 o. s. ř. Žádost, aby určitá právní otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak než rozhodl odvolací soud v dané věci, se zásadně významově odlišuje od požadavku (ve smyslu §237 o. s. ř.), aby dovolacím soudem již dříve vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, publikované pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části, anebo pouhý odkaz na toto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výše uvedený požadavek však dovolatel nesplnil. Dovolání neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, přičemž v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §243f odst. 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 5. 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu