ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1136.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 1136/2018-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: J. N. , zastoupen JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem Pražská 140, Příbram, proti žalované: FAST HYPO, a. s. , Těšnov 1059/1, Praha 1, IČO 26485893, zastoupena Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem se sídlem Lipová alej 3205/6, Hodonín, o 2.038.598 Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 5/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2017, č. j. 28 Co 213/2017-176, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 6. 11. 2015, č. j. 38 C 5/2014-112, uložil žalované zaplatit právním předchůdcům žalobce 1.317.230 Kč s příslušenstvím, v částce 721.368 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalovaná poskytla rodičům žalobce úvěr zajištěný smlouvou o zajišťovacím převodu nemovitosti, který řádně spláceli, ale žalovaná podala návrh na exekuci a následně v roce 2009 byla nemovitost prodána ve veřejné dražbě. Exekuce byla poté pravomocně zastavena jako neoprávněná. Okresní soud se ztotožnil se závěrem exekučního soudu, že právní předchůdci žalobce nebyli v prodlení se splácením úvěru a neoprávněnou dražbou nemovitosti žalobcům vznikla škoda ve výši 2.000.000 Kč, na níž soud započetl dosud nesplacený zůstatek úvěru v částce 682.770 Kč.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2017, č. j. 28 Co 213/2017-176, byl rozsudek obvodního soudu změněn ve vyhovujícím výroku tak, že žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, avšak shledal důvodnou námitku promlčení, neboť škoda vznikla rodičům žalobce prodejem domu v dražbě v roce 2009 a žaloba byla podána v roce 2014, tedy po uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí doby dle §106 odst. 1 obč. zák.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce – zastoupen advokátem – dovolání, jehož přípustnost dovolatel odůvodňuje návrhem, aby dovolací soud vyřešenou právní otázku posoudil jinak než odvolací soud. Na základě polemiky se závěrem o promlčení nároku navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Zároveň navrhl odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí (nákladového výroku).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017. Důvody pro odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal a nerozhodoval o něm samostatným usnesením (výrokem), neboť v nejkratším možném termínu rozhodl přímo o dovolání, čímž odpadla potřeba rozhodování o návrhu na odklad vykonatelnosti jakožto návrhu akcesorickém.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, přičemž v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolací soud má vyřešenou právní otázku posoudit jinak než odvolací soud, zjevně se nejedná o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, neboť uvedený předpoklad neodpovídá ani jednomu z kritérií taxativně uvedených v §237 o. s. ř. Žádost, aby určitá právní otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak než rozhodl odvolací soud v dané věci, se zásadně významově odlišuje od požadavku (ve smyslu §237 o. s. ř.), aby dovolacím soudem již dříve vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, publikované pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části), anebo odkaz na toto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výše uvedený požadavek však dovolatel nesplnil. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §243f odst. 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu