ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1382.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 1382/2018-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou
v právní věci žalobkyně: S. v. d. V. , zastoupená JUDr. Václavem Kalinou, advokátem se sídlem Heydukova 101/2, Písek, proti žalovanému: M. M. , zastoupený Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem se sídlem Velké náměstí 7/12, Písek, o 60.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 149/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2017, č. j. 19 Co 1300/2017-165, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. 11. 2017, č. j. 19 Co 1300/2017-165, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 20. 6. 2017, č. j. 9 C 149/2016-138, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 60.000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud po doplnění dokazování výslechem svědkyně H. se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně ani přes poučení soudu neprokázala své tvrzení, že žalovaný nechal její zahrádkářskou chatu odpojit od dodávek elektrického proudu a přemístit el. pilíř, popř. že by k tomu dal popud, čímž jí měl způsobit škodu spočívající v hodnotě chaty.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně – zastoupena advokátem – dovolání s tím, že odvolací soud se „nevypořádal s vyřešením otázek hmotného a procesního práva a rozhodl v rozporu s hmotným a procesním právem“. Shrnula svá skutková tvrzení a průběh řízení před soudy obou stupňů a namítla, že není podstatné, kdo skutečně fyzicky pilíř přemístil, ale že žalovaný dal k jeho přemístění souhlas a musel tak být srozuměn s odpojením její nemovitosti od elektrického proudu, a že ona jako spoluvlastnice pilíře z 1/17 měla právo se k jeho přemístění vyjádřit. Namítla, že nebyly provedeny další důkazy a navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. v dovolání musí být mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a důvod dovolání vymezen tak, že uvede nesprávné právní posouzení věci a vyloží, v čem nesprávnost spočívá.
Z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., je povinností dovolatele vymezit, které z hledisek uvedených v tomto ustanovení považuje za splněné a v čem konkrétně naplnění předpokladů přípustnosti spočívá (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je totiž podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. V daném případě dovolatelka neuvedla žádnou konkrétní právní otázku ve smyslu §237 o. s. ř., na níž závisí napadené rozhodnutí a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo ji má dovolací soud posoudit jinak než dříve. Svou argumentaci založila v podstatě na rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a nesouhlasu se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na skutkovém závěru, že žalobkyně neprokázala své tvrzení o porušení právní povinnosti žalovaného. Námitky v dovolání, týkající se skutečností, jež byly či nebyly prokázány, směřují v podstatě proti zjištěnému skutkovému stavu a nemohou být předmětem dovolacího přezkumu ani nezakládají přípustnost dovolání. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybňování právního posouzení věci, založeného na zpochybňování skutkového stavu, z něhož odvolací soud vycházel.
Jak dovolací soud opakovaně ve svých rozhodnutích uvedl, soud není povinen provést všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, provedení důkazů záleží na jeho hodnocení (§120 odst. 1 o. s. ř.), které důkazy je nezbytné provést a zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit (srov. např. rozsudek ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 801/2006, usnesení ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3983/2008 a ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3116/2011).
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka své povinnosti vymezit předpoklady přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř. nedostála, a tento nedostatek nebyl v zákonné dovolací lhůtě odstraněn (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Dovolání tak trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, a to usnesením předsedy senátu, jak je stanoveno v §243f odst. 2 o. s. ř. Souladnost uvedeného postupu Nejvyššího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud v celé řadě svých usnesení (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3336/16, I. ÚS 128/17, II. ÚS 2820/16, II. ÚS 3856/16, III. ÚS 3634/16, III. ÚS 3746/16, IV. ÚS 3056/16, IV. ÚS 111/17).
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. května 2018
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu