ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1629.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 1629/2017-973
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci navrhovatelky předběžného opatření: JUDr. Milada Sigmundová , advokátka se sídlem Jana Zajíce 924/16, Praha 7, správkyně konkurzní podstaty úpadce PETROS, s.r.o. , se sídlem Petrovice 1, IČO 16981049, zastoupená Mgr. Adamem Sigmundem, advokátem se sídlem Široká 36/5, Praha 1, proti oprávněným: 1) AGROZETCENTRUM Vršovice s.r.o. , se sídlem Kuštova 2600, Rakovník, IČO 25107992, a 2) CS TRANS s.r.o. , se sídlem Radlická 663/28, Praha 5, IČO 62958038, obě zastoupeny JUDr. Robertem Kučerou, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 471/29, Praha 7, o návrzích obou oprávněných na náhradu újmy, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 552/2001, o dovolání oprávněné 2) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, č. j. 27 Co 303/2011-915, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 31. 1. 2012, č. j. 27 Co 303/2011-749, Krajský soud v Praze potvrdil usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 25. 5. 2011, č. j. 6 C 552/2001-703, jímž bylo rozhodnuto, že základ nároku obou oprávněných na náhradu újmy způsobené předběžným opatřením (§77 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 28. 2. 2005) je opodstatněn. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 25 Cdo 2912/2012, bylo toto usnesení krajského soudu ve výroku III. ohledně nároku oprávněné 2) na zaplacení částky 1.635.657 Kč s příslušenstvím zrušeno a věc v tomto rozsahu byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že nárok oprávněné 2) na náhradu za zvýšené náklady na čerpání pohonných hmot není důvodný.
Krajský soud v Praze poté usnesením ze dne 9. 4. 2015, č. j. 27 Co 303/2011-915, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobu oprávněné 2) co do částky 1.635.657,13 Kč s příslušenstvím zamítl, a uložil jí povinnost zaplatit navrhovatelce na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 306.795,80 Kč a před odvolacím soudem částku 105.270 Kč. Jsa vázán závazným právním názorem dovolacího soudu rozhodl znovu o nároku oprávněné 2) na náhradu škody, spočívající ve vynaložení vyšších nákladů na čerpané pohonné hmoty oproti nákladům na čerpání pohonných hmot ve vlastní režii za dobu po 1. 12. 2001. Shrnul dosavadní skutková zjištění a zopakoval své skutkové a právní závěry uvedené v předchozím zrušeném rozhodnutí s tím, že zjištěný skutkový stav nedoznal v odvolacím řízení změny. Uzavřel, že nejsou splněny předpoklady odpovědnosti navrhovatelky předběžného opatření za tvrzenou újmu oprávněné 2) následkem předběžného opatření, a nelze shledat příčinnou souvislost mezi nařízeným předběžným opatřením a újmou spočívající v rozdílu mezi obvyklou cenou pohonných hmot ve veřejných čerpacích stanicích a cenou, za kterou by oprávněná 2) čerpala pohonné hmoty do svých vozidel v neveřejné čerpací stanici v areálu oprávněné 1). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§142 odst. 1 o. s. ř.), když neshledal důvod pro aplikaci §150 o. s. ř. ani v poměrech oprávněné 2) ani v okolnostech případu, a pokud jde o námitku neúčelnosti nákladů navrhovatelky vynaložených na její zastoupení advokátem, odvolací soud poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1989/07, s tím, že spor je složitý ze skutkového i právního hlediska, trval po značnou dobu a navrhovatelka byla plně úspěšná.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná 2) dovolání s tím, že v napadeném rozhodnutí se odvolací soud v otázce příčinné souvislosti odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive je tato otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně a měla by jím být posouzena jinak, a při rozhodování o náhradě nákladů řízení se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně aplikace §150 o. s. ř. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 913/2005, a ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001) uvádí, že podle judikatury je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou, právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. V rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3320/2011 Nejvyšší soud připustil vznik odpovědnosti za škodu i v případě nerealizovaného podnikatelského záměru, pokud poškozený prokáže, že měl zajištěny předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, s tím, že není podmínkou, aby se předpokládaný zisk opíral o již uzavřené smlouvy, zatímco v nyní projednávané věci byl zaujat jiný názor. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, že jen předběžné opatření zabránilo oprávněné 1) realizovat stavbu čerpací stanice a pronajmout ji oprávněné 2), dovolatelka dovozuje, že odpovědnost navrhovatelky za škodu je dána, neboť jedinou příčinou zmaření vzniku čerpací stanice bylo vydané předběžné opatření. Poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3819/13, v němž je uvedeno, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze pouze mechanicky rozhodnout podle výsledku sporu, nýbrž je třeba vážit, zda neexistují další rozhodující okolnosti, a pojem „účelný“ v §142 odst. 1 o. s. ř. je nutno chápat jako určitou pojistku před nadbytečnými či nadměrnými náklady; i advokáti mají právo na právní pomoc, avšak je třeba rozlišovat, zda se nejedná spíše o jeho zneužití na úkor protistrany, a v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 756/2014 se uvádí, že náklady na právní zastoupení by nebylo možné považovat za účelně vynaložené, pokud by účastník svého práva dát se zastoupit zneužil na úkor jiného. Dovolatelka nepovažuje náklady za zastoupení navrhovatelky za účelné, neboť navrhovatelka je sama advokátkou a nechala se zastoupit advokátem, který je jejím synem. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., shledal, že dovolání oprávněné 2) není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolatelce nelze přisvědčit, že by závěr odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti mezi vydaným předběžným opatřením a ztrátou jejího majetkového přínosu z provozování čerpací stanice vycházel z odlišného právního názoru, než jaký byl zaujat v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3320/2011, a nejde ani o případ, že by otázka příčinné souvislosti byla po právní stránce rozhodována dovolacím soudem rozdílně.
Nejen v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3320/2011, na něž dovolatelka poukazuje, ale i v řadě dalších, jež byla příkladmo uvedena již v předchozím rozhodnutí dovolacího soudu v této věci, bylo vyloženo, že „ušlý zisk z podnikání je ztrátou očekávaného přínosu způsobenou tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje, vedoucího k určitému zisku, tedy v situaci, že poškozený měl zajištěny předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, byl nejen ochoten ale i schopen začít s provozem konkrétní podnikatelské činnosti včetně zajištění příp. zákonných podmínek,“ a s poukazem na další judikaturu se zde uvádí, že „majetková újma způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, se odškodňuje jen za předpokladu, že k ní došlo v příčinné souvislosti se škodnou událostí; pouhé tvrzené zmaření zamýšleného podnikatelského záměru poškozeného k odškodnění nestačí“. Rovněž je zde vyložen obsah pojmu tzv. pravidelného běhu věcí, jímž se rozumí „taková skladba okolností svědčící o tom, že jednání vedoucí k zisku se již začalo nebo alespoň nepochybně mělo začít naplňovat,
a že – nebýt škodlivého zásahu - výsledek by se dostavil“.
Dovolatelka obdobně jako předchozí (zrušené) rozhodnutí odvolacího soudu v této věci dovozuje ztrátu očekávaného majetkového přínosu ze zásobování vozidel pohonnými hmotami ve vlastní režii ze zásahu tzv. škodné události (tj. předběžného opatření) do záměru oprávněné 1) vybudovat čerpací stanici, ačkoliv je rozhodující, jak se tento zásah projevil v jejích vlastních poměrech, tedy – pokud ještě neprovozovala činnost přinášející jí užitek - zda a jak v době vydání předběžného opatření měla zajištěny předpoklady pro její zahájení. Po právní stránce lze poukázat na odůvodnění předchozího zrušujícího rozhodnutí dovolacího soudu a lze pouze doplnit, že z hlediska nároku oprávněné 2) na náhradu za ztrátu majetkového přínosu z provozování čerpací stanice pohonných hmot je rozhodující, zda škodná událost (zde předběžné opatření) zasáhla do průběhu děje (do již probíhající činnosti oprávněné 2) přinášející užitek), popř. zda oprávněná 2) měla alespoň zajištěny předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, tedy pro zahájení činnosti vedoucí k majetkovému prospěchu. Jedná se totiž o příčinný vztah mezi tvrzenou ztrátou majetkového přínosu z podnikatelské činnosti oprávněné 2) jakožto následkem a zásahem škodné události do průběhu její činnosti, příp. do podmínek, jež ona měla zajištěny k jejímu zahájení.
Jak je jednoznačné ze skutkových zjištění, z nichž vycházel odvolací soud, oprávněná 2) provozovala opravárenskou činnost v areálu, jenž si od 1. 9. 2001 pronajala od oprávněné 1). Oprávněná 1) hodlala vybudovat ve svém areálu neveřejnou čerpací stanici pohonných hmot, od tohoto záměru upustila v důsledku předběžného opatření, jež bylo vydáno 13. 9. 2001 a bylo jím oprávněné 1) uloženo - mimo jiné - zdržet se výkonu jakýchkoliv vlastnických oprávnění k nemovitostem v areálu. Oprávněná 1) pak zhruba jeden měsíc po vydání předběžného opatření uzavřela s oprávněnou 2) smlouvu o smlouvě budoucí o pronájmu čerpací stanice, až ji oprávněná 1) vybuduje. Je tedy zřejmé, že vydání předběžného opatření nebylo zásahem do již probíhající činnosti oprávněné 2) vedoucí k úspoře nákladů na pohonné hmoty, a ani zásahem do situace, v níž by oprávněná 2) měla zajištěny nezbytné předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, tedy pro zásobování vlastního vozového parku pohonnými hmotami z provozu neveřejné čerpací stanice.
O odklon od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3320/2011 v otázce náhrady ušlého zisku se v dané věci nejedná, a to především pro skutkovou odlišnost, kdy v tehdejším případě škodná událost (odebrání vybavení prodejny a zásob zboží z prodejny) znemožnila po určitou dobu dosavadní provozování prodejny a dosahování zisku z prodeje zboží, a nebýt tohoto zásahu by poškozená ve své obchodní činnosti pokračovala dosavadním způsobem. Ostatně veškeré právní názory vyslovené dovolacím soudem v uvedeném rozhodnutí včetně těch, jež se týkají náhrady škody v případě nerealizovaného podnikatelského záměru, plně dopadají i na posouzení dané věci. Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolání není přípustné.
O odklon od rozhodovací praxe dovolacího soudu se nejedná ani ve výrocích odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení. Dovolatelka poukazuje na právní názory v rozhodnutích Nejvyššího soudu, které ovšem odvolací soud v obecné rovině respektoval, když vycházel z názoru, že aplikace §150 o. s. ř. je výjimečným opatřením, jež prolamuje základní zásady, jimiž se řídí rozhodování o náhradě nákladů řízení, a při úvaze o důvodech hodných zvláštního zřetele ve smyslu §150 o. s. ř. vzal v úvahu konkrétní okolnosti tohoto případu a zdůvodnil, z jakých důvodů neshledal důvody pro aplikaci §150 o. s. ř. V tomto směru právní názor odvolacího soudu na předpoklady aplikace §150 o. s. ř. nevybočuje z dosavadní judikatury.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (např. ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2728/2015, ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1618/2007, ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4059/2007) zdůraznil, že §150 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností. Úvahu odvolacího soudu ohledně existence či neexistence důvodů zvláštního zřetele hodných ve smyslu §150 o. s. ř. by v rámci dovolacího řízení bylo možno revidovat, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená. O takový případ se v dané věci nejedná.
Okolnost, že navrhovatelka je sama advokátkou, odvolací soud zvažoval a k otázce účelnosti nákladů vynaložených na její zastoupení advokátem s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1989/07, uvedl, že předmět řízení byl složitý ze skutkového i právního hlediska, řízení trvalo po značnou dobu a navrhovatelka byla ve sporu plně úspěšná. Náklady na její zastoupení advokátem odvolací soud považoval za účelně vynaložené a tento svůj závěr zdůvodnil. Dovolatelka poukazuje na judikaturu, jež se zabývá zneužitím práva dát se ve sporu zastoupit, a vznáší pochybnosti v tomto směru z důvodu, že advokátem, jenž zastupoval navrhovatelku, byl její syn. Ovšem ani v judikatuře dovolacího či Ústavního soudu není tato okolnost sama o sobě považována za zneužití práva na zastoupení za účelem vyvolání nadbytečných či nadměrných nákladů protistrany.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska dovolacích námitek neznamená odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud podle ust. §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 5. 2018
JUDr. Marta Škárová
předseda senátu