ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.2722.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 2722/2017-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: D. S. , zastoupená Mgr. Alešem Čápem, advokátem se sídlem Jihlava, Divadelní 8, proti žalované: Fakultní nemocnice Brno , IČO: 65269705, se sídlem Brno, Jihlavská 340/20, zastoupená JUDr. Hanou Krejčí, advokátkou se sídlem Brno, Špitálka 23B, za účasti vedlejšího účastníka: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO: 47116617, se sídlem Praha, Pobřežní 665/21, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 21 C 292/2013, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2016, č. j. 17 Co 260/2015-204, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě částečným rozsudkem ze dne 15. 6. 2015, č. j. 21 C 292/2013-180, zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení bolestného ve výši 636.000 Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 5.859.000 Kč s úrokem z prodlení, s tím, že o zbývajících nárocích a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Dospěl k závěru, že důvodně byla vznesena námitka promlčení nároku na náhradu bolestného a za ztížení společenského uplatnění, neboť žalobkyně se o ustálení svého zdravotního stavu dozvěděla koncem roku 2011 z posudku znalce Prof. MUDr. Lubora Stejskala, DrSc., ze dne 18. 9. 2011 a nárok na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění uplatnila až v doplnění žaloby ze dne 9. 4. 2014. Žalobu sice podala 31. 7. 2012, avšak uplatnila pouze nárok na náhradu škody za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti, na náhradu finančních prostředků vložených do zdravotních pomůcek a nákladů léčení. Účinky stavení promlčecí doby dle §112 obč. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) nastaly pouze ve vztahu k těmto nárokům, které byly žalobou uplatněny, nikoli k těm, které žalobkyně uplatnila až v doplnění žaloby ze dne 9. 4. 2014, tedy až po skončení promlčecí doby podle §106 odst. 1 obč. zák.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 12. 2016, č. j. 17 Co 260/2015-204, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud s odkazem na §42 odst. 4 o. s. ř. a §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně oba uvedené nároky uplatnila až v podání ze dne 9. 4. 2014. Odvolací soud vycházel z obsahu žaloby podané 31. 7. 2012, v níž žalobkyně uvedla, že žalovanou nemocnici žaluje o náhradu škody za trvalé poškození zdraví při operaci ploténky dne 1. 8. 2009. Kromě požadavku na náhradu ztráty na výdělku v době pracovní neschopnosti a po jejím skončení a na náhradu finančních prostředků vložených do zdravotních pomůcek, na nemocnice, rehabilitační ústavy a lázně, popsala své útrapy po prodělané operaci, nutnost reoperace, konkrétní projevy svého postižení, ochrnutí, omezený pohyb na invalidním vozíku, nutnost asistence třetích osob, vyloučení z pracovních možností a podrobně popsala i svůj stav po ukončení léčby. Odvolací soud dovodil, že předmět procesního nároku jak na náhradu bolestného, tak i za ztížení společenského uplatnění byl žalobkyní dostatečně určitě vymezen již v podání ze dne 31. 7. 2012, z nějž vyplývají rozhodné skutečnosti, které jsou podstatné pro to, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Skutečnosti, které žalobkyně popsala, vymezily dostatečně předmět nároku po skutkové stránce a ta okolnost, že neuvedla všechna tvrzení významná dle hmotného práva, nebránila pokračování řízení i ohledně této části uplatněného nároku. Svá žalobní tvrzení pak doplnila a svoje nároky upřesnila prostřednictvím zástupce, který jí byl ustanoven.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení otázky, kdy a jak byl žalobkyní uplatněn nárok na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jde o otázku dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou. Namítá, že žalobkyně řádně uplatnila nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, bolestného a dalších nákladů spojených s léčbou až podáním ze dne 9. 4. 2014. S poukazem na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu vypisuje v nich uvedené požadavky kladené na určitost žalobního petitu, namítá, že v prvním podání žalobkyně nejsou jednotlivé nároky ani vyčísleny, a nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že předmět nároku na náhradu bolestného a za ztížení společenského uplatnění je dostatečně vymezen rozhodnými skutečnostmi uvedenými v prvním podání žalobkyně. Dovozuje, že při takovém výkladu by žalobkyně mohla bez časového omezení vznášet i další nároky bez ohledu na běh promlčecí doby. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že odvolací soud rozhodl správně a v souladu s právními předpisy. Je přesvědčena, že v podané žalobě dostatečným způsobem vymezila nároky na komplexní odškodnění jejího trvalého poškození zdraví, odkázala v ní i na znalecký posudek prof. MUDr. Stejskala, DrSc., v němž byly rovněž řešeny nároky, které soud prvního stupně posoudil jako promlčené. Navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, shledal, že dovolání žalované je podle §237 o. s. ř. přípustné, není však důvodné, neboť odvolací soud při řešení právní otázky, na níž spočívá jeho rozhodnutí, se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ani se nejedná o otázku doposud neřešenou.
Otázkou náležitostí žaloby se dovolací soud ve svých rozhodnutích opakovaně zabýval, požadavky na projednatelnost žaloby v řadě rozhodnutí vyložil a v tomto směru jde o ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu.
Žaloba, kterou se zahajuje řízení před soudem, musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečnosti, označení důkazů a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. l věta druhá o. s. ř.). Aby byla věc projednatelná, jde o zásadní určení skutku v žalobě tak, že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími tvrzenými skutečnostmi, které umožňují vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Pokud žalobce neuvede v žalobě všechna tvrzení významná podle hmotného práva, nebrání to pokračování v řízení, pokud jsou v žalobě uvedeny alespoň takové skutečnosti, které vymezují předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení a stejně tak důkazní povinnost může žalobce splnit i dodatečně. Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá, je obsažen v tzv. žalobním petitu, který musí být přesný, určitý a srozumitelný. Povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, musí být jasně označena a jde-li o peněžitý nárok, je třeba ho přesně vyčíslit.
Jsou-li údaje potřebné k identifikaci uplatněného nároku obsaženy v žalobě, aniž jsou uvedeny v žalobním petitu, jeho dodatečné doplnění není změnou žaloby, ale jen jejím upřesněním, které nemá vliv na běh promlčecí doby (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 302/97, usnesení ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 22 Cdo 240/2004 uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 3010).
Byť v dané věci je původní žaloba stručná, lze přisvědčit právnímu názoru odvolacího soudu, že ze souhrnu v ní vylíčených skutkových okolností vyplývají základní rozhodné skutečnosti ve smyslu §79 odst. 1 o. s. ř. Skutek, z něhož žalobkyně dovozuje své nároky na odškodnění, je v žalobě dostatečně popsán tak, že vylučuje možnost záměny s jiným skutkem, neboť je vylíčen děj, od nějž žalobkyně odvozuje vznik škody, a jsou popsány i okolnosti ohledně bolestivých stavů a prodělaných operací a podrobně uvedeny trvalé následky zdravotního poškození a jejich vliv na omezení žalobkyně v dalším životě.
Z konstantní judikatury dovolacího soudu jednoznačně vyplývá, že není podstatné, jak žalobce po formální stránce vyjádřil své nároky, důležité je, čeho se po věcné (obsahové) stránce domáhal. Otázka individualizace skutkové stránky předmětu řízení, náležitostí žaloby a jejího doplnění byla Nejvyšším soudem po právní stránce opakovně řešena a napadené rozhodnutí není s ní v rozporu (např. usnesení ze dne 28. 1. 2015, sp. zn 30 Cdo 3527/2014, ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 1487, ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 3233, rozsudek ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 209/2005, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 5178, usnesení ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3527/2014). Nejvyšší soud též opakovaně dovodil, že hmotněprávní i procesněprávní účinky (mezi něž patří i stavení běhu promlčecí doby dle §112 obč. zák.) nesprávné nebo neúplné žaloby, jejíž vady byly dodatečně odstraněny, působí již od jejího podání (srov. rozsudek ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1440/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 1416, usnesení dne 7. 11. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3767/2007).
Protože napadené rozhodnutí neznamená odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení procesněprávní otázky, není dovolací důvod nesprávného právního posouzení naplněn.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2018
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu