ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.400.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 400/2018-888
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: F. V. , zastoupený JUDr. Miroslavem Muchnou, advokátem se sídlem Vídeňská 181, Klatovy, proti žalovaným: 1) Státní statek Jeneč, státní podnik v likvidaci, se sídlem Třanovského 622/11, Praha 6, IČO 00016918, zastoupený JUDr. Janem Rudolfem, advokátem se sídlem Na Příkopě 15, Praha 1, a 2) Česká republika – Státní pozemkový úřad , se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, IČO 01312774, zastoupená Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, o 1.764.190 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 33/2007, o dovolání žalobce a žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 9. 2017, č. j. 10 Co 190/2017-817, takto:
Návrh žalované 2) na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 9. 2017, č. j. 10 Co 190/2017-817, se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobce uplatnil vůči žalovaným nárok na náhradu škody způsobené znehodnocením majetku, jenž mu byl vydán v restitučním řízení v roce 2004, při jehož správě před skončením restitučního sporu nepostupovali s péčí řádného hospodáře.
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 24. 2. 2017, č. j. 8 C 33/2007-761, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení a státem. Zamítnutí žaloby odůvodnil tím, že žalovaní vznesli důvodně námitku promlčení. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. 9. 2017, č. j. 10 Co 190/2017-817, změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 526.710 Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud shledal uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobce i oba žalovaní, kteří současně navrhli, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí. Žalovaný 1) vzal následně dne 15. 1. 2018 dovolání zpět v celém rozsahu (tj. včetně akcesorického návrhu na odklad vykonatelnosti), proto dovolací soud rozhodoval pouze o návrhu na odklad vykonatelnosti žalované 2).
Žalovaná 2) k návrhu na odklad vykonatelnosti uvedla, že v minulosti již byla v projednávané věci opakovaně úspěšná a v případě, že bude úspěšné rovněž její dovolání, bylo by zaplacení přisouzené částky žalobci zcela nevratné a jí by hrozila závažná újma. Dále uvedla, že žalobce již předeslal záměr plnění vynutit v exekučním řízení, a v takovém případě bude znemožněno a paralyzováno fungování žalované jako státu, což by mělo nepříznivé následky pro všechny.
Žalovaný 1) ve svém dovolání dále uvedl, že z opatrnosti již žalovanou částku uhradil dne 26. 10. 2017.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání žalované 2) k návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku uvedl, že jej nepokládá za důvodný, neboť žalovaní již svou povinnost splnili.
Podle §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může soud, který o něm má rozhodnout, odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, podrobně vyložil, za jakých předpokladů lze návrhu na odklad vykonatelnosti vyhovět, a mimo jiné uvedl, že podle ustanovení §243 písm. a) o. s. ř. nelze odložit vykonatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, které dovolatel předtím splnil dobrovolně. Uvedený závěr lze použít i v projednávané věci, neboť žalovaní již před rozhodnutím dovolacího soudu žalobci žalovanou částku dobrovolně uhradili.
Nejvyšší soud proto návrh žalované 2) na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu zamítl jako nedůvodný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. března 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu