ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.4460.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 4460/2017-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně: ACQUIRE CZ, s. r. o., IČO 27378420, se sídlem U Santošky 11/2285, Praha 5, zastoupená JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se sídlem Košická 63/30, Praha 10, proti žalovanému: V. V. , zastoupený Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, o náhradu škody , vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 289/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2017, č. j. 25 Co 92/2017-298, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2017, č. j. 25 Co 92/2017-298, bylo změněno usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 1. 2017, č. j. 7 C 289/2014-261, tak, že návrh žalobce, aby do řízení vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 289/2014 vstoupil na místo žalobce ACQUIRE CZ, s. r. o., L. R., nar., bytem P., M., se zamítá. Odvolací soud odkázal na předchozí usnesení dovolacího soudu ze dne 3. 10. 2016, č. j. 21 Cdo 1041/2016-220, a uzavřel, že návrhem na procesní nástupnictví žalobkyně účelově zneužívá procesní úpravy, a proto lze dle §2 o. s. ř. zabránit porušení a zneužití práv a chráněných zájmů. L. R., který se nezdržuje ve svém bydlišti a pro soud je nedosažitelný, a jehož jediným prokazatelným majetkem je obchodní společnost v likvidaci, vzbuzuje obavu, že v případě neunesení důkazního břemene nebude schopen žalovanému nahradit náklady řízení.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně zastoupená advokátem dovolání, jež má být přípustné dle §237 o. s. ř., „a to především z toho důvodu, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu otázka hmotného či procesního práva, je rozhodována v historii dovolacího soudu rozdílně, ale i přesto v určitých otázkách se odvolací soud se odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu a zároveň dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ Dovolatelka uvedla, že nelze učinit jednoznačný závěr, zda ve věci bude žalobkyně úspěšná a že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu.
Žalovaný ve vyjádření navrhl, aby dovolání bylo jako vadné odmítnuto.
Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 30. 9. 2017, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) podle čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. v dovolání musí být mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a důvod dovolání vymezen tak, že dovolatel uvede nesprávné právní posouzení věci a vyloží, v čem nesprávnost spočívá.
Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a v čem konkrétně naplnění předpokladů přípustnosti spočívá (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).
Jelikož dovolání – ani při posouzení z obsahového hlediska – neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (dovolatel nevymezil konkrétní otázku hmotného či procesního práva), a uvedený nedostatek nebyl v zákonné dovolací lhůtě odstraněn (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele (povinně zastoupeného advokátem) k odstranění vad dovolání nevyzývá.
Nejvyšší soud pak již v usnesení ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, že tzv. blanketní dovolání může být doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen do uplynutí dovolací lhůty (jak ji vymezuje §240 o. s. ř.). Dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítne, přičemž nemůže přihlížet ani k pozdějšímu doplnění dovolání ze dne 22. 9. 2017, doručené Nejvyššímu soudu 4. 10. 2017.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl a učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §243f odst. 2 o. s. ř.
Souladnost uvedeného postupu Nejvyššího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud v celé řadě svých usnesení, jimiž pro zjevnou neopodstatněnost odmítl ústavní stížnost proti usnesení o odmítnutí dovolání pro vady (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3336/16, I. ÚS 128/17, II. ÚS 2820/16, II. ÚS 3856/16, III. ÚS 3634/16, III. ÚS 3746/16, IV. ÚS 3056/16, IV. ÚS 111/17, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť v řízení se dále pokračuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu