ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.4923.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 4923/2017-349
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: K. K. , zastoupená JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 171/28, Praha 2, proti žalované: Klinika Dr. Pírka s. r. o. , se sídlem Na Celně 885, Mladá Boleslav, IČO 47540265, zastoupená JUDr. Petrem Šustkem, Ph.D., advokátem se sídlem Veleslavínova 59/3, Praha 1, o náhradu za bolest, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 345/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. 25 Co 153/2017-316, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. 25 Co 153/2017-316, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovoláním vymezených právních otázek, jimiž je dovolací soud podle §241a odst. 3 a §242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Není tu ani prostor, aby rozhodná právní otázka posouzení postupu poskytovatele zdravotní péče z hlediska péče řádného odborníka za účinnosti nové právní úpravy (§2645 a 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „o. z.“) byla posouzena jinak, neboť tento požadavek významově neodpovídá dikci §237 o. s. ř. Má-li být dovolání přípustné proto, že odvolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého (nikoli odvolacího soudu) řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit ( srov. shodně např. usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, či ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013). Ve vztahu k aplikaci citovaných ustanovení tu totiž žádné takové rozhodnutí dovolacího soudu není, ovšem vzhledem k vázanosti dovolacího soudu vymezením dovolacího důvodu dovolatelkou to není v této konkrétní věci významné.
Nelze totiž přehlédnout, že ve sporu o náhradu za bolest vytrpěnou při komplikacích operace žlučníku a při vynucené reoperaci dovolatelka nezpochybňuje právní kvalifikaci nároku odvolacím soudem, který její povinnost k náhradě újmy na zdraví podřadil pod ustanovení §2913 o. z. (tzv. kontraktní povinnost vyplývající z porušení smlouvy o péči o zdraví ve smyslu §2636 a násl. o. z.), a zkoumal proto, zda došlo k porušení smluvního ujednání. Dovolací přezkum by se tudíž mohl otevřít jen pro právní otázky spojené s výkladem podmínek tohoto odpovědnostního typu. Jestliže dovoláním není napadána ani správnost právního závěru odvolacího soudu, který požadavek na postup s péčí řádného odborníka vztažený k tomuto smluvnímu typu (§2643 odst. 1 o. z.) obsahově ztotožnil s požadavkem na postup tzv. lege artis medicinae, tj. s náležitou odbornou péčí, jak ji v §28 odst. 2 a §4 odst. 5 stanoví zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, zužuje se dovolací přezkum jen na tuto právní otázku.
Odvolací soud v tomto ohledu rozhodl souladně s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, která dovodila, že operativní vynětí části lidského organismu, která vyňata být neměla, namísto části jiné, jež odstraněna být měla, jak k tomu došlo v posuzovaném případě, je-li zároveň chybou odvratitelnou, je porušením povinností při poskytování zdravotnické péče spočívajícím v porušení povinnosti poskytnout péči na náležité odborné úrovni podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti (v obecné rovině srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4223/2009, publikovaný pod C 10428 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“, a ve srovnatelných skutkových souvislostech ohledně téhož druhu zákroku rozsudek ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1981/2011, Soubor C 11134). Okolnost, že se zdravotním zákrokem je spojeno jisté riziko komplikací nebo že k takovému pochybení v určitém počtu případů v praxi dochází, nezbavuje poskytovatele péče odpovědnosti za újmu, jsou-li ovšem naplněny i všechny ostatní zákonné předpoklady. Byl-li tedy léčebný zákrok z pohledu odborného (medicínského) objektivně nesprávný a současně šlo-li o chybu odvratitelnou (srov. zejména odkaz odvolacího soudu na závěr znalce MUDr. Jiřího Svobody, že u pacientky nebyly zjištěny žádné anatomické variace, které by ospravedlnily záměnu operovaných tělesných struktur), nelze takový postup označit za lege artis.
Dovolatelka namítá, že v řízení bylo prokázáno, že při poskytování zdravotních služeb nepochybila. Námitky směřující proti závěrům soudu, co bylo prokázáno, jsou zpravidla námitkami proti skutkovým zjištěním, čímž však přípustnost dovolání nelze ve smyslu §237 o. s. ř. založit. Závěr, zda poskytovatel zdravotní péče postupoval s péčí řádného odborníka a v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, učinil odvolací soud jako závěr právní a správně jej opřel o odborné závěry znalce ve vztahu ke skutkovým okolnostem, k jejichž posouzení je třeba odborných znalostí. Ačkoliv znalec použil pojem postup lege artis, nemůže soud takový závěr bez patřičného přezkumu mechanicky převzít (srov. rozsudek ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014, Soubor C 15605, či rozsudek ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4168/2016). Odvolací soud v této souvislosti dostatečně podrobně, logicky a přesvědčivě vyložil, v čem spatřuje porušení povinnosti, a nelze proto dovodit, že by jeho rozhodnutí bylo v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2018
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu