Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 08.02.2018, sp. zn. 25 Cdo 5393/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.5393.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.5393.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 5393/2017-442 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: L. J. M. , zastoupený Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem Jana Palacha 121/8, Břeclav, proti žalované: M. K. , advokátka se sídlem Národní třída 384/13, Hodonín, zastoupená JUDr. Leonou Grumlíkovou, advokátkou se sídlem Údolní 550/61, Brno, o 532.240,50 Kč, 65.769 amerických dolarů a 25.352,80 eur, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 55/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2017, č. j. 17 Co 22/2017-407, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2017, č. j. 17 Co 22/2017-407, a usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 1. 2017, č. j. 7 C 55/2012-393, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2017, č. j. 17 Co 22/2017-407, bylo potvrzeno usnesení ze dne 4. 1. 2017, č. j. 7 C 55/2012-393, jímž Okresní soud v Hodoníně zastavil řízení o návrhu žalobce ze dne 7. 10. 2016, jímž se (opětovně) domáhal přiznání osvobození od soudního poplatku z odvolání. Odvolací soud dovodil, že o obsahově totožném návrhu žalobce již soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 2. 12. 2014, č. j. 7 C 55/2012-277, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2015, č. j. 17 Co 25/2015-291, a to tak, že osvobození od soudního poplatku z odvolání žalobci nepřiznal. Uzavřel, že předchozí pravomocné rozhodnutí tvoří překážku věci rozhodnuté pro řízení o další totožné žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku z odvolání (§104 odst. 1, §159a a 167 odst. 2 o. s. ř.). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, zda je soud povinen při rozhodování o opětovné žádosti žadatele o osvobození od soudních poplatků přihlédnout i k důvodům, které vedly k předchozímu pravomocnému zamítnutí původní žádosti; přesněji, zda je soud povinen opětovně zhodnotit aktuální poměry žadatele, byla-li předchozí žádost o osvobození od soudních poplatků pravomocně zamítnuta především z formálních důvodů (nedostatečné osvědčení poměrů žadatele). Dovolatel má dále za to, že se odvolací soud svým rozhodnutím rovněž odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť při posouzení otázky, zda u dovolatele došlo ke změně poměrů relevantních pro opětovné rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, nezohlednil negativní změnu jeho zdravotního stavu a jeho rodinných poměrů. Důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatel konstatuje, že v nové žádosti o osvobození od soudního poplatku z odvolání osvědčil změnu svých poměrů, především změnu stupně invalidity z II. na III. (mající za následek zvýšení nákladů spojených se zhoršeným zdravotním stavem a další omezení pracovních aktivit) a změnu v rodinných poměrech (rozvodové řízení, zánik společné domácnosti a hrazení společných nákladů na bydlení, změna péče o nezletilé dítě). Odvolací soud tak dle něj nesprávně konstatoval, že dovolatel netvrdil ani nedoložil žádnou změnu poměrů, ke které by došlo od původního zamítavého rozhodnutí. Dovolatel je rovněž přesvědčen, že byla-li předchozí žádost o osvobození od soudního poplatku z odvolání pravomocně zamítnuta především pro nedostatečné osvědčení jeho majetkových poměrů (dle soudu tím nebylo možné posoudit jeho majetkové poměry), není ani možné tyto majetkové poměry vzít za základ rozhodnutí o opětovné žádosti. Soud tak měl dle dovolatele opětovně komplexně posoudit jeho aktuální poměry. Z uvedených důvodů navrhuje dovolacímu soudu, aby napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. a z čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále též jeno. s. ř.“). Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §241 odst. 1 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobce je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí, kterým skončilo odvolací řízení, závisí na vyřešení procesněprávní otázky, zda byly dány podmínky pro zastavení řízení o opětovné žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné. Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání (§241a odst. 1 o. s. ř.), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval; může přitom jít i o předpis práva procesního. Podle §159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Předpokladem překážky věci pravomocně rozhodnuté je totožnost obou věcí. Totožnost věci je dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení, o nějž se jedná v případě, že v novém řízení se jedná o tentýž požadavek, opírající se o tentýž právní důvod. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu usnesením, jímž soud zamítne žádost účastníka o osvobození od soudních poplatků, je vázán (§170 odst. 1 o. s. ř.), neboť nejde o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§170 odst. 2 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí. Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nejsou předmětem nového přezkumu, neboť ten nemůže být důvodem pro vyhovění nové žádosti, protože by šlo o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 99/2013“). Teprve v případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae). Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v R 99/2013 nebo v usneseních ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5741/2016, a ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4867/2015. Shodně srov. také důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10, a ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/13. Napadené rozhodnutí není s uvedenými judikatorními závěry v souladu. V později podaném (opětovném) návrhu na osvobození od soudního poplatku z odvolání je totiž tvrzena a dokládána změna poměrů dovolatele, z nichž soud vycházel v původním rozhodnutí. Jde především o tvrzenou změnu zdravotního stavu dovolatele (zvýšení stupně invalidity z druhého na třetí) a o změnu v jeho rodinných poměrech v podobě rozvodového řízení, zániku společné domácnosti, změny v péči a výživě nezletilé dcery a změny bydliště (dovolatel bydlí nově u svých rodičů). V dané věci tak bylo namístě nikoliv zastavit řízení o návrhu dovolatele, jímž se (opětovně) domáhal osvobození od soudního poplatku z odvolání pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, nýbrž posoudit, zda tomuto návrhu lze vyhovět vzhledem k změněným poměrům dovolatele. Aniž by bylo zapotřebí zabývat se dalšími námitkami dovolatele, je z již uvedeného nepochybné, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu, napadené usnesení bez jednání zrušil (§243a odst. 1 věta první, §243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.). Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 8. února 2018 JUDr. Robert Waltr předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/08/2018
Spisová značka:25 Cdo 5393/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.5393.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Poplatky soudní
Překážka věci rozsouzené (res iudicata)
Dotčené předpisy:§159a odst. 4 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2018-05-11