ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.5426.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 5426/2017-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobců: a) S. P. , b) H. E. , c) Z. K. , všech společně zastoupených Mgr. Martinem Lůdlem, advokátem se sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo vnitra , se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 4, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 85/2016, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2017, č. j. 12 Co 255/2017-131, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2017, č. j. 12 Co 255/2017-131, bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 6. 2017, č. j. 34 C 85/2016-120, jímž žalobcům nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že žalobci nejsou nemajetní, pobírají starobní důchod, mají volné finanční prostředky na bankovních účtech a další nemovitosti a automobily. Neexistují tedy zvlášť závažné důvody pro přiznání osvobození od soudních poplatků a tvrzení o nemožnosti žalobců uhradit soudní poplatek nebyla věrohodně prokázána.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost spatřují v řešení otázky aplikace §138 odst. 1 o. s. ř. odvolacím soudem v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovolatelé namítají, že odvolací soud nepřihlédl k jejich celkovým majetkovým poměrům, nezvážil jejich zdravotní stav a zvýšené náklady na léčení, a skutečnost, že jsou starobními důchodci. Rovněž se soudy měly zabývat otázkou nákladů, jež si vyžádá dokazování, a měly dovolatele poučit o nutnosti doložit tvrzení uvedená v prohlášení o majetkových poměrech. Navrhují, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné dle §237 o. s. ř.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Odkázali-li dovolatelé na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 573/2016, lze z uvedeného rozhodnutí vycházet, např. pokud soud zdůraznil, že soudní poplatky jsou zákonem uložené poplatky, které musí jejich poplatník zaplatit za řízení nebo za jednotlivý úkon provedený soudem. Plní současně preventivní úlohu ve vztahu k podávání neodůvodněných, resp. zbytečných žalob. Osvobození účastníka od soudních poplatků je možné pouze tehdy, jsou-li pro to splněny zákonem stanovené předpoklady (§138 odst. 1 o. s. ř.). Je tedy plně na soudu, jak sám zváží reálné možnosti žadatele poplatek uhradit, a to bez ohrožení základních potřeb jeho a jeho rodiny, aby případná úhrada poplatku (její nemožnost) nepředstavovala překážku možnosti obrany jeho práva. Dále lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1939/2014, a jeho závěr, že účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho práv i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí pro účastníka řízení stát překážkou přístupu k soudu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1359/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).
Uvedené závěry měl odvolací soud zjevně na paměti, avšak nebyl důvod je aplikovat, neboť nebyla zjištěna tíživá majetková situace na straně žalobců. Odvolací soud po zhodnocení majetkových poměrů všech dovolatelů (počítaje v to i širší sociální a rodinné poměry) dovodil, že jejich majetkové poměry přiznání osvobození od soudních poplatků neodůvodňují. Žalobci nejsou osobami nemajetnými, objektivně netrpí nedostatkem finančních prostředků a mají další nemovitosti a automobily, jež mohou být zdrojem dalších příjmů. Rovněž nelze odvolacímu soudu ničeho vytknout, pokud hodnotil širší (rodinné) majetkové poměry žadatelů, a to včetně příjmů, majetku a úspor jejich manželů, neboť takový způsob zjišťování a hodnocení širších majetkových poměrů účastníka, je v souladu např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4570/2014. Tvrzení o zdravotních problémech či zvýšených nákladech spojených s péčí o matku žalobkyně b) zůstalo v obecné rovině, nebylo blíže specifikováno ani doloženo, ač dovolatelé byli v tiskopisu prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech upozorněni, že mají okolnosti mající vliv na osvobození) např. zdravotní stav, déle trvající nemoc v rodině, výdělkové možnosti) tvrdit a své výdaje též doložit (viz část X formuláře).
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Předpoklady přípustnosti dovolání tudíž nejsou naplněny. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť v řízení se dále pokračuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu