ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.5437.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 5437/2017-457
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: F. S. , zastoupený JUDr. Evou Stránskou, advokátkou se sídlem Praha 4, Dvorecká 1162/2, proti žalovanému: J. S. , zastoupený Mgr. Zbyňkem Kašpárkem, advokátem se sídlem Praha 15, Pod Štěpem 707/5, o 6.100,41 eur s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 18 C 238/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 2. 2017, č. j. 35 Co 188/2016-376, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 2. 2017, č. j. 35 Co 188/2016-376, byl v části potvrzen a v části změněn rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 31. 3. 2016, č. j. 18 C 238/2011-274, jímž byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci škodu vzniklou pádem ledu na jeho automobil z domu žalovaného a náklady řízení, a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Především se dovolatel neztotožňuje se skutkovým závěrem, že žalobci nedoporučil zaparkování automobilu na bezpečnějším místě, domáhá se přehodnocení svědeckých výpovědí a opačného skutkového závěru. Proto měla být dle dovolatele ve věci uplatněna spoluodpovědnost poškozeného na vzniku škody v rozsahu 100 % dle §441 obč. zák. Rovněž nebylo dle dovolatele zohledněno plnění pojišťovny z nahlášené škodní události a žalobce neposkytl pojišťovně dostatečnou součinnost, dovolatel proto považuje žalobu za šikanozní výkon práva a spekuluje o pojistném podvodu. Za nevěrohodné a pro něj nesrozumitelné označil dovolatel vyjádření německého znalce k výši škody vzniklé na automobilu žalobce a nákladech jeho opravy v N. Dovolatel požaduje vyčíslení ceny opravy v České republice a hodnocení dle posudku jeho pojišťovny. Proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Zároveň navrhl bez další argumentace odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Žalobce ve vyjádření navrhl, aby dovolání bylo jako vadné odmítnuto.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tj. po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl (a náležitosti dovolání posoudil) podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) – srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. Důvody pro odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal a nerozhodoval o něm samostatným usnesením (výrokem), neboť v nejkratším možném termínu rozhodl přímo o dovolání, čímž odpadla potřeba rozhodování o návrhu na odklad vykonatelnosti jakožto návrhu akcesorickém.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a v čem konkrétně naplnění předpokladů přípustnosti spočívá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013). Tomuto požadavku však dovolatel nedostál.
Dovolatel zjevně odkazuje na občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2012. Přípustnost dovolání zdůvodňuje tím, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, přičemž odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ačkoli ustanovení §237 o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2013 již na odstavce a písmena členěno není, především však námitka nesprávných skutkových zjištění není způsobilá přípustnost dovolání založit, neboť dovoláním lze napadnout pouze nesprávné právní posouzení věci. Skutková zjištění ani proces hodnocení důkazů přezkumu dovolacího soudu nepodléhají. Nesprávné právní posouzení pak dovolatel odvozuje od své vlastní verze skutkových zjištění.
Z obsahového hlediska dovolání nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, trpí tedy vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tato vada nebyla v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněna (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §243f odst. 2
o. s. ř.
Souladnost uvedeného postupu Nejvyššího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud v celé řadě svých usnesení, jimiž pro zjevnou neopodstatněnost odmítl ústavní stížnost proti usnesení o odmítnutí dovolání pro vady (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3336/16, I. ÚS 128/17, II. ÚS 2820/16, II. ÚS 3856/16, III. ÚS 3634/16, III. ÚS 3746/16, IV. ÚS 3056/16, IV. ÚS 111/17, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu