ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.5663.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 5663/2017-300
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: E. Z. , zastoupený JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem Plzeňská 4, Praha 5, proti žalované: Česká pojišťovna, a.s. , IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o 479 327 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 167/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2017, č. j. 21 Co 45/2017 - 276, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 729 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ivany Syrůčkové, advokátky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. 7. 2016, č. j. 30 C 167/2011 – 233, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 447 727 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu o zaplacení dalších 671 927 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o soudním poplatku. Vycházel ze zjištění, že žalobce dne 18. 6. 2009 jako řidič motocyklu utrpěl újmu na zdraví při dopravní nehodě na křižovatce s místní komunikací v katastru obce S., kde se střetl s traktorem, jehož řidič nedal žalobci přijíždějícímu po hlavní silnici přednost v jízdě při výjezdu z vedlejší komunikace. Provozovatel traktoru byl pro účely odpovědnosti z provozu vozidla pojištěn u žalované. Žalobce utrpěl zlomeninu pravého zápěstí, má omezenou hybnost levého ramene a trpí středně těžkou posttraumatickou stresovou poruchou. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobce podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále „obč. zák.“) a uzavřel, že ke střetu vozidel došlo v důsledku působení obou příčin, tj. řidič traktoru neměl za daných podmínek na křižovatce s sebou další poučenou osobu, která by řidiči zajistila bezpečné odbočení vlevo, a žalobce jako řidič motocyklu přijíždějící po hlavní silnici reagoval na vzniklou situaci s prodlením, takže nezastavil a střetu nezabránil. Míru účasti obou provozovatelů na vzniklé škodě soud stanovil v rozsahu jedné poloviny. Přiznal žalobci polovinu žalovaných nároků, tj. náhradu bolestného, za ztížení společenského uplatnění, účelné náklady spojené s léčením a za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 3. 2017, č. j. 21 Co 45/2017-276, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dalších 479 327 Kč s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o soudním poplatku. Po zopakování dokazování dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že podíl žalobce na dopravní nehodě dovodit nelze, z revizního znaleckého posudku vyplývá, že žalobce jako řidič motocyklu střetu zabránit nemohl ani při teoretickém prvním možném spatření traktoru.
Rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 479 327 Kč, napadla žalovaná dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení míry podílu žalobce na vzniklé škodě. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobce se na vzniku škody nijak nepodílel. Považuje tento závěr za rozporný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, konkrétně s rozsudkem ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 974/2002, rozsudkem ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2212/2002, usnesením ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 556/2006 a usnesením ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4521/2008. Uvádí, že je třeba posoudit míru účasti jednotlivých provozovatelů na vzniku škody, kdy není podstatná pouze odpovědnost za zavinění, vzhledem k tomu, že se jedná o odpovědnost objektivní. Dovozuje, že v řízení bylo prokázáno, že vznik škody neměl příčinu pouze ve způsobu jízdy řidiče traktoru, ale i samotného žalobce, který směl jet jen takovou rychlostí, aby stihl zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled. Dovolatelka z uvedených důvodů navrhla změnu rozsudku odvolacího soudu tak, že bude jako správný potvrzen rozsudek soudu prvního stupně.
Žalobce navrhl odmítnutí dovolání žalované jako nepřípustné, neboť odvolací soud posoudil věc v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky odpovědnosti provozovatele motorového vozidla za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku a posouzení spoluzavinění poškozeného podle §441 obč. zák. neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolatelka namítala, že odvolací soud nesprávně aplikoval §427 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), jestliže dospěl k závěru o výlučné odpovědnosti provozovatele vozidla (traktoru) pojištěného u žalované a o nulovém podílu žalobce na vzniku dopravní nehody a škody. Podle žalované je třeba posoudit míru účasti jednotlivých provozovatelů na vzniku škody. Poukazovala-li žalovaná na odklon od shora uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve všech se jednalo o aplikaci §431 obč. zák., který upravuje vypořádání vzniklé škody mezi provozovateli při střetu jejich provozů. V projednávané věci však nejde o vypořádání škody mezi provozovateli, ale o objektivní odpovědnost provozovatele vozidla (§427 obč. zák.), pojištěného u žalované, za škodu na zdraví vzniklou žalobci při dopravní nehodě a o případné spoluzpůsobení škody žalobcem podle §441 obč. zák., protože žalobce nebyl provozovatelem motocyklu, který se střetl s traktorem. Odklon od ustálené rozhodovací praxe znamená nerespektování ustálené judikatury odvolacím soudem, přičemž vždy se musí jednat o právní otázku, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Napadené rozhodnutí tudíž nemůže být v rozporu s žalovanou namítanými rozhodnutími Nejvyššího soudu, neboť vzájemné vypořádání provozovatelů podle §431 obč. zák. vůbec neřeší. Odvolací soud respektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, jestliže zjištěný skutkový stav posuzoval podle §427 a §441 obč. zák. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 91/2010, rozhodnutí ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1229/2013 a ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 43/2002).
Dovolatelka dále namítala, že škoda vznikla nejen jednáním řidiče traktoru, ale též nevhodným způsobem jízdy samotného žalobce. Spoluzpůsobení si škody poškozeným podle §441 obč. zák. znamená, že jeho jednání bylo příčinou vzniku jeho škody nebo alespoň jednou z příčin. I když zákon hovoří o spoluzavinění, není forma zavinění (úmysl, nedbalost) podstatná, přičemž na straně poškozeného nemusí jít ani o porušení právní povinnosti, neboť poškozený nese i následky svého nezaviněného jednání či jiných okolností na své straně, jež se podílely na vzniku škody. V rozsahu, v jakém je jednání či okolnosti na straně poškozeného jednou z příčin vzniku jeho škody, je vyloučena odpovědnost škůdce, neboť chybí příčinná souvislost mezi škodou a jednáním či skutečnostmi, za něž nese škůdce odpovědnost, což platí i pro případy objektivní odpovědnosti (§427 obč. zák.). Rozsah, v jakém sám poškozený přispěl ke vzniku škodlivého následku, v porovnání s příčinami na straně odpovědného provozovatele, mezi něž patří i jednání na straně jeho řidiče (§420 odst. 2 obč. zák.), závisí na zvážení všech zjištěných konkrétních příčin, které vedly ke škodě či ovlivnily její rozsah. Významné jsou všechny okolnosti na obou stranách, jež se na konečném výsledku podílely. Odvolací soud okolnosti zjištěné na obou stranách zvažoval a vyloučil-li z možných příčin nehody a vzniku škody způsob jízdy žalobce, nelze považovat jeho úvahu za nesprávnou, neboť žalobce jel nikoli nepřiměřenou rychlostí po hlavní silnici, měl přednost v jízdě a nebylo jeho povinností zastavit před traktorem vyjíždějícím z vedlejší komunikace. Ostatní námitky žalované ohledně příčin vzniku škody se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, a nemohou být proto předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které se skládají z odměny advokáta ve výši 10 520 Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalované, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty (2 209 Kč) podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 12 729 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 5. 2018
JUDr. Marta Škárová
předseda senátu