ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.853.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 853/2018-243
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně: J. K. , zastoupena JUDr. Annou Kapsovou, advokátkou se sídlem Všehrdova 525, Uherské Hradiště, proti žalovanému: L. V. , o náhradu škody , vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 65/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2017, č. j. 56 Co 54/2017-209, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 14. 10. 2016, č. j. 11 C 64/2014-185, byla zamítnuta žaloba o zaplacení 400.000 Kč, ohledně žaloby o zaplacení 300.000 bylo řízení zastaveno a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Žalovaný jako advokát zastupoval žalobkyni v právní věci žaloby na určení členství v bytovém družstvu, podal za ni blanketní odvolání, ale bez další komunikace s žalobkyní odvolání ve lhůtě neodůvodnil, a proto bylo odmítnuto. Okresní soud po právní stránce uzavřel, že žalovaný porušil své povinnosti advokáta, avšak toto porušení nebylo v příčinné souvislosti s tvrzeným vznikem škody, neboť žalobkyně nemohla být v předchozím řízení úspěšná pro nesprávné vymezení petitu určovací žaloby, kterou již nebylo možné změnit v odvolacím řízení. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2017, č. j. 56 Co 54/2017-209, byl rozsudek okresního soudu potvrzen a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právním posouzením soudu prvního stupně, že v odvolacím řízení ve věci žaloby na určení členství v bytovém družstvu již nešlo změnit žalobu a žalovat o určení členství v družstvu spojeného s právem nájmu družstevního bytu.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně – zastoupena advokátem – dovolání, v němž uvedla, že soud prvního stupně pochybil, když v řízení o určovací žalobě nepřipustil změnu žaloby a přistoupení dalšího účastníka, tuto chybu pak měl žalovaný napravit v odvolacím řízení, čímž by žalobkyni zajistil úspěch ve věci. Dovolatelka je přesvědčena, že právní názor odvolacího soudu je nesprávný a v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, aniž tuto praxi v dovolání konkretizovala. Proto navrhla, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017.
Podle §241a odst. 2 odst. 3 o. s. ř. v dovolání musí být mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede nesprávné právní posouzení věci a vyloží, v čem nesprávnost spočívá.
Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a v čem konkrétně naplnění předpokladů přípustnosti spočívá. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)
Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, neboť k přípustnosti dovolání neuvedla ničeho, žádnou právní otázku neformulovala, ani neuvedla, v čem se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a kterou ustálenou rozhodovací praxi má na mysli.
Jelikož dovolání – ani při posouzení z obsahového hlediska – neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka konkrétně spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, a uvedený nedostatek nebyl v zákonné dovolací lhůtě odstraněn (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele (povinně zastoupeného advokátem) k odstranění vad dovolání nevyzývá.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §243f odst. 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. března 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu