ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.1238.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 1238/2018-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou ve věci žalobce Stavebního bytového družstva POKROK , se sídlem v Praze 8, Kollárova 157/18, IČO 00034398, zastoupeného Mgr. Martou Janouškovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Malátova 645/18, proti žalované E. V. , P., zastoupené Mgr. Andrejem Vacíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2707/38, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 292/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2017, č. j. 18 Co 332/2017-93, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 11. 2017, č. j. 18 Co 332/2017-93, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 8. 6. 2017, č. j. 25 C 292/2016-70, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna vyklidit bytovou jednotku, nacházející se v budově, v katastrálním území H., obci P., zapsanou na listu vlastnictví, vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. P., Katastrální pracoviště P., a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) zjistil, že dne 18. 11. 2015 žalovaná osobně doručila žalobci dvě listiny s ověřeným podpisem, a to Záznam o ukončení členství vystoupením a Smlouvu o převodu jednotky. Odvolací soud dovodil, že žalovaná nejednala v omylu, ale v úmyslu získat nájemní byt převodem do svého osobního vlastnictví a že vůle žalované vystoupit z družstva dána není. Na základě toho uzavřel, že chyběla-li v právním jednání, kterým žalovaná oznámila žalobci vystoupení z družstva, vůle žalované, jde ve smyslu §551 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží (srov. §554 o. z.). Na základě toho dospěl k závěru, že žalovaná je i nadále členkou družstva a nájemnicí bytu, který je předmětem žaloby, proto žaloba na jeho vyklizení není důvodná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, kterým zpochybnil jeho závěr, že právní jednání žalované (Záznam o ukončení členství vystoupením ze dne 18. 11. 2015) je zdánlivým jednáním v důsledku absence její vůle námitkou, že žalovaná při vystoupení z družstva jednala v omylu vyvolaném třetí osobou (svědkyní G. V.) a že takové jednání je ve smyslu §585 o. z. platné, přičemž výklad tohoto ustanovení považoval za otázku dosud v rozhodování dovolacího soudu neřešenou.
Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“.
V ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/1997, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný pod č. 46 v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1881/2003).
V dané věci tak dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu prostřednictvím námitek skutkových, jestliže poukazuje na to, jak má být interpretována vůle žalované při doručení Záznamu o ukončení členství vystoupením a Smlouvy o převodu jednotky. Skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, přitom nejsou – vzhledem ke znění Záznamu o ukončení členství vystoupením a Smlouvy o převodu jednotky ze dne 18. 11. 2015 a s přihlédnutím k vůli účastníků v ní vyjádřené – natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, neboť takovýto výklad je zde možný (s rov. též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb. ). Naopak lze dodat, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad a že soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci.
Dovolatel ve svém dovolání namítal rovněž nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, což může být vadou řízení, nikoliv procesní otázkou, na jejímž řešení by spočívalo napadené rozhodnutí. Rozhodnutí odvolacího soudu však nepřezkoumatelné není, jestliže je zřejmé, jaké závěry odvolací soud učinil, a žalobce je svým dovoláním napadá.
Žalobce tak námitkami v dovolání uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., (podstatou námitek dovolatele je nesouhlas s tím, jaký závěr o skutkovém stavu odvolací soud učinil, a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí jako vada řízení). Protože v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Dovolací soud nepřehlédl ani to, že dovolatel dovolání podává proti celému rozhodnutí odvolacího soudu, tedy jakoby i proti výroku o náhradě nákladů řízení. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného usnesení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 9. 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu