ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.2233.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 2233/2016-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce A. S. , zastoupeného Mgr. Davidem Bukalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 586/7, proti žalované SALIX MORAVA a.s. , se sídlem v Horních Moštěnicích, Revoluční 130/30, IČO 25380893, zastoupené JUDr. Milanem Otevřelem, advokátem se sídlem v Přerově, Mostní 227/4, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 89/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. prosince 2015, č. j. 69 Co 337/2015-78, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč , k rukám JUDr. Martina Otevřela, advokáta se sídlem v Přerově, Mostní 227/4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Přerově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 6. 2015, č. j. 10 C 89/2015-28, zamítl žalobu, kterou se žalobce na žalované domáhal vyklizení tam specifikovaných pozemků, a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 12. 2015, č. j. 69 Co 337/2015-78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o nákladech účastníků v odvolacím řízení. Odvolací soud shledal (shodně jako soud prvního stupně), že prodejem spoluvlastnického podílu v rozsahu jedné poloviny na pozemcích v dražbě provedené podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), nájemní právo k nemovitostem jako celku ve smyslu §337h odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, dnem právní moci rozvrhového usnesení (23. 7. 2010) nezaniklo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, které není přípustné podle §237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud posoudil rozhodnou právní otázku trvání nájmu v případě prodeje spoluvlastnického podílu v exekučním řízení v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tato otázka byla posouzena jinak.
Dovolací soud (stejně jako odvolací soud) ve věci aplikoval dosavadní právní předpisy, zejména zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ (§3028 odst. 3, §3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
Podle §136 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků. Předmětem spoluvlastnického práva je určitá věc jako celek. Tato věc náleží celá každému spoluvlastníku; rozdělena (podílem) není společná věc, ale vlastnické právo. Podle §137 odst. 1 obč. zák. podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že spoluvlastnický podíl vyjadřuje toliko rozsah, v jakém jednotliví spoluvlastníci vykonávají a nesou jinak shodná práva a povinnosti, která pro ně vyplývají z vlastnictví společné věci jako celku. U podílových spoluvlastníků jde tedy o tzv. ideální podíl na společné věci, nikoli o reálné vymezení vztahující se k určité části společné věci. Nedošlo-li k reálnému rozdělení spoluvlastněných pozemků, nemohl existovat jako samostatný předmět nájmu ideální podíl ve výši jedné poloviny (reálně blíže neurčený) na těchto pozemcích, neboť je to pojmově vyloučeno. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2731/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3535/2010). Jsou- li předmětem nájmu pozemky jako celek, nemohlo nájemní právo k nim zaniknout prodejem spoluvlastnického podílu v exekučním řízení, protože samotný spoluvlastnický podíl nebyl předmětem nájmu.
Protože dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 21. března 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu