ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.2430.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 2430/2017-413
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce hlavního města Prahy , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupeného prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, proti žalované euroAWK s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Konopišťská 739/16, IČO 24196819, o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 75/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 91 Co 131/2016-379, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
2.178 Kč k rukám prof. JUDr. Jana Kříže, CSc., advokáta se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaná (euroAWK s. r. o., se sídlem v Praze 10, Konopišťská 739/16, IČO 43965717) napadla dovoláním výrok rozsudku Městského soudu v Praze (soud odvolací) ze dne 23. 11. 2016, č. j. 91 Co 131/2016-379, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (soud prvního stupně) ze dne 26. 4. 2016, č. j. 7 C 75/2010-343, ve výroku, jímž jí uložil vyklidit tam specifikované pozemky do patnácti dnů od právní moci rozsudku (dále změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení). Po podání dovolání zanikla žalovaná (z veřejného rejstříku byla vymazána 31. 12. 2017) v důsledku fúze sloučením, jako zanikající společnost, se společností euroAWK Outdoor, s.r.o., se sídlem Praha 10 - Vršovice, Konopišťská 739/16, IČO: 24196819, jako nástupnickou společností, její jmění přešlo na nástupnickou společnost euroAWK Outdoor, s.r.o., se sídlem Praha 10 - Vršovice, Konopišťská 739/16, IČO: 24196819, a došlo ke změně obchodní firmy na euroAWK s.r.o. Usnesením ze dne 18. 1. 2018, č. j. 26 Cdo 2430/2017-410, rozhodl dovolací soud podle §107 odst. 1, 3 o. s. ř., že v řízení bude pokračováno s touto společností namísto žalované.
Dovolání není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), neboť odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak.
K otázce posouzení platnosti nájemní smlouvy z hlediska určitosti vymezení předmětu nájmu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3244/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2946/2012, proti nimž byly podány ústavní stížnosti, které Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. III. ÚS 1594/13, a ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. III. ÚS 2121/13, a týkají se typově srovnatelných věcí, jimiž byla řešena otázka (ne)platnosti obdobné nájemní smlouvy.
V souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 926/2002) je i závěr odvolacího soudu, že výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy. Při aplikaci §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (z něhož je třeba i nadále vycházet – viz §3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to na straně obou účastníků, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.
Možnou aplikací §1 až 14 o. z. na dříve (do 31. 12. 2013) vzniklé právní vztahy (poměry), se Nejvyšší soud již zabýval při výkladu přechodného ustanovení §3030 o. z. v rozsudku ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněném pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž formuloval a odůvodnil závěr, že toto ustanovení nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení §1 až 14 o. z.
Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění (týkajících se obsahu vůle účastníků) a namítá, že řízení u soudů obou stupňů bylo postiženo vadami, navíc dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237- 238a o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 15. února 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu