ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.3708.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 3708/2017-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce V. L. (dříve T.) , zastoupeného Mgr. Lenkou Čížovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, Pražská 3226, proti žalovanému statutárnímu městu Ostrava, městskému obvodu Ostrava - Jih , se sídlem v Ostravě, Horní 791/3, IČO 00845451, o určení, zda nájemní poměr trvá, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 82/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. února 2017, č. j. 71 Co 21/2017-65, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 9. 2. 2017, č. j. 71 Co 21/2017-65, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 16. 11. 2016, č. j. 16 C 82/2016-50, kterým zamítl žalobu na určení, že trvá nájemní poměr k tam specifikovanému bytu, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, neboť závěr odvolacího soudu, že mezi stranami nedošlo k opětovnému obnovení nájemního vztahu pro chování žalobce v rozporu s dobrými mravy, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Otázku, zda nájem k 30. 11. 2015 skončil, protože žalobce (nájemce) nesplnil podmínky pro jeho obnovení ujednané účastníky v nájemní smlouvě, odvolací soud správně posuzoval – s ohledem na §3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) – podle o. z.; platnost smlouvy o nájmu, včetně v ní obsaženého ujednání o obnovování nájemní smlouvy (a podmínkách za nichž bude nájem obnoven) pak podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).
Závěr odvolacího soudu, že porušoval-li žalovaný opakovaně hrubě dobré mravy, k obnovení nájmu v souladu se smluvním ujednáním nedošlo a nesvědčí mu proto již právní titul k užívání bytu, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2217/2010, ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1865/2004, uveřejněný pod číslem 51/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitkami, jimiž dovolatel zpochybňuje správnost skutkových zjištění, stejně jako námitkami, jimiž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami (nedostatečné poučení, neprovedl všechny navržené důkazy) a porušil jeho právo na spravedlivý proces, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Jen pro úplnost lze uvést, že odvolací soud (soud prvního stupně) provedl v řízení všechny důkazy významné pro právní posouzení věci (soud není povinen provést veškeré navrhované důkazy), a jeho skutkové závěry nejsou ani v rozporu s obsahem spisu. Rovněž jeho závěr, že chování žalobce v domě bylo v rozporu s dobrými mravy, není zjevně nepřiměřený a vyplývá z provedeného dokazování.
Dovolatel sice napadl dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [§237, §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 17. dubna 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu