ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.3997.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 3997/2017-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce P. F. , bytem Praha 5 – Hlubočepy, Nad Zlíchovem 393/25, zastoupeného Mgr. Dušanem Zachem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zámecké 457/5, proti žalovaným 1/ D. J. a 2/ I. J. , S., zastoupeným JUDr. Michalem Kloudou, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 846/1, o zaplacení částky 64.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 209/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2016, č. j. 27 Co 152/2016-118, a o jeho návrhu na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2016, č. j. 27 Co 152/2016-118, se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 64.000,- Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení) z titulu smluvní pokuty.
Okresní soud Praha-západ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. října 2015, č. j. 7 C 209/2015-49, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žalovaným se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání všech účastníků řízení Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. prosince 2016, č. j. 27 Co 152/2016-118, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II. tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 29.795,- Kč (výrok I.), a potvrdil v zamítavém výroku I. (výrok II. – dále jen „potvrzující výrok II.“). Současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 33.701,- Kč (výrok III.).
Žalobce (zastoupen advokátem) podal proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, domáhaje se – prostřednictvím (způsobilého) dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 /viz čl. II. bod 2. zákona č. 296/2017 Sb./ – dále opět jen „o.s.ř.“) – změny napadeného rozhodnutí. Současně navrhl, aby z tam naznačených důvodů byla odložena vykonatelnost napadeného rozsudku.
Podle §243 písm. a/ o.s.ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
V usnesení ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud České republiky usnesením z 28. listopadu 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17), Nejvyšší soud dovodil, že k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (§243 písm. a/ o.s.ř.), patří mimo jiné i okolnost, že podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci (k tomu srov. rovněž odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 27. června 2006, sp. zn. 29 Odo 53, 56, 57, 67/2006, uveřejněného pod č. 177/2006 časopisu Soudní judikatura).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) zastává názor, že dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) – evidentně nesměřuje proti nákladovým výrokům I. a III. rozsudku odvolacího soudu. Ve vztahu k nim totiž v dovolání absentuje nejen vylíčení, v čem dovolatel (žalobce) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.), nýbrž i jakékoli vymezení dovolacího důvodu (§241a odst. 3 o.s.ř.). Na tom nemůže nic změnit ani to, že uvedené nákladové výroky zmiňuje v závěru svého dovolání, avšak jen proto, aby odůvodnil svůj návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Dovolání – opět s přihlédnutím k jeho obsahu – tudíž směřuje pouze proti potvrzujícímu výroku II. napadeného rozsudku, tj. výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o zamítnutí žaloby. Z povahy rozhodnutí (výroku) o zamítnutí žaloby (jej potvrzujícího rozhodnutí /výroku/ odvolacího soudu) však vyplývá, že jeho vykonatelnost odložit nelze, jelikož takové rozhodnutí se nevykonává.
Za této situace Nejvyšší soud návrh dovolatele na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§243 písm. a/ o.s.ř.) zamítl jako nedůvodný.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu