ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.5087.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 5087/2016-294
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce F. Ř. , zastoupeného JUDr. Annou Vyhlídovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 304/17, proti žalovanému Zemědělskému obchodnímu družstvu Lubná , se sídlem v Lubné č. p. 326, IČO 00129712, zastoupenému Mgr. Ing. Jindřiškou Jirákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Smetanovo náměstí 279, o zaplacení 3.922.693 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 377/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. června 2016, č. j. 23 Co 29/2016-253, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 29.427 Kč k rukám JUDr. Anny Vyhlídové, advokátky se sídlem v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 304/17, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 6. 2016, č. j. 23 Co 29/2016-253, potvrdil výroky rozsudku Okresního soudu ve Svitavách (soud prvního stupně) ze dne 29. 10. 2015, č. j. 10 C 377/2013-180, jimiž uložil žalovanému zaplatit žalobci 3.922.693 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 21. 12. 2013 do zaplacení a náklady řízení ve výši 317.311,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, odmítl odvolání žalovaného proti výroku, jímž soud uložil žalobci zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 196.130 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, neboť závěry odvolacího soudu jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Předně je třeba uvést, že dovolatel v dovolání z větší části jen rekapituluje zjištění a právní hodnocení soudů obou stupňů a právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje především prostřednictvím skutkových námitek, rovněž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení pak může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237- 238a o. s. ř.).
Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil otázku promlčení uplatněného nároku, neboť v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu nevzal v úvahu, zda jednotlivé osoby (které své pohledávky postoupily žalobci) byly členy družstva (žalovaného) před jeho transformací, či až po ní (zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“), a zda jim tak měl být vyplacen majetkový podíl ve lhůtách stanovených v §13 odst. 3, 4 zákona č. 42/1992 Sb. Odvolací soud však vyšel ze zjištění (jenž – jak již bylo výše uvedeno - nelze v dovolacím řízení zpochybnit, a které ostatně odpovídá provedenému dokazování), že předmětné částky (které jsou předmětem řízení a které byly postoupeny žalobci) daly oprávněné osoby žalovanému do užívání „smlouvou o pronájmu“, která je podle obsahu smlouvou o půjčce (viz odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 26 Cdo 2915/2016). Žalovaný si podle uzavřených smluv částky půjčil do 31. 12. 2010, promlčecí doba tak mohla začít běžet teprve od 1. 1. 2011. Byla-li žaloba u soudu podána dne 23. 12. 2013, byla podána před uplynutím promlčecí doby, ať se vztah řídil zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 352/2017, usnesení téhož soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1013/2011), nebo zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1957/2015).
Dovolání proti výroku, kterým odvolací soud odmítl odvolání žalovaného v části, v níž uložil žalobci zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 196.130 Kč není podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani proti výrokům o náhradě nákladů řízení (před soudy obou stupňů), neboť v této části neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu