ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.5462.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 5462/2017-352
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně H. H. , K. D., zastoupené Mgr. Ditou Křápkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Lipová 727/5, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, IČO 00006947, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, o 2.388.108 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 50/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. března 2016, č. j. 24 C 50/2007-262, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2017, č. j. 15 Co 492/2016-313, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. března 2016, č. j. 24 C 50/2007-262, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2017, č. j. 15 Co 492/2016-313, se odmítá .
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 3. 2016, č. j. 24 C 50/2007-262, uložil žalované do třiceti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 169.731 Kč s tam specifikovaným (zákonným) úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), žalobu o zaplacení další částky 2.218.377 Kč s úrokem z prodlení a o zaplacení úroku z prodlení z částky 169.731 Kč za období od 1. 12. 2006 do 1. 3. 2007 zamítl (odstavec II. výroku, dále též jen „zamítavý výrok“), rozhodl, že žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku) a státu se nepřiznává náhrada nákladů řízení, které vynaložil za znalečné ve výši 110.949,50 Kč (odstavec IV. výroku).
K odvolání obou účastnic (žalobkyně napadla odstavec III. výroku a žalovaná odstavec I. a III. výroku) Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 31. 1. 2017, č. j. 15 Co 492/2016-313, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. v odstavcích I. a III. výroku, potvrdil a uložil žalované zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 21.562,20 Kč. Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně odvoláním napaden nebyl a nabyl tak dne 14. 7. 2016 právní moci.
Dovolání, kterým žalobkyně napadla odstavec II. výroku rozsudku soudu prvního stupně (zamítavý výrok) a rozsudek odvolacího soudu v části, v níž potvrdil odstavec III. výroku rozsudku soudu prvního stupně, projednal dovolací soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Řízení o dovolání žalobkyně proti zamítavému výroku (odstavci II. výroku) rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s §243b o. s. ř.), neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání, jímž žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu v části, ve které potvrdil odstavec III. výroku rozsudku soudu prvního stupně, Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka sice namítá, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka by měla být vyřešena jinak, neuvádí však, od kterého svého řešení otázky procesního práva se má dovolací soud odchýlit, a tento údaj nevyplývá ani z obsahu dovolání.
Jen pro úplnost lze dodat, že rozhodování o náhradě za nucené omezení vlastnického práva způsobeného protiústavní regulací nájemného není rozhodnutím, kdy by výše plnění závisela na úvaze soudu (jak tvrdí dovolatelka). Rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení účastníků (stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně) je navíc založeno na aplikaci ustanovení §150 o. s. ř. (v neprospěch žalované, nikoliv žalobkyně) a úvahy soudů vyslovené v nalézacím řízení ohledně posouzení důvodů zvláštního zřetele hodných by dovolací soud mohl přezkoumat jen, pokud by byly zjevně nepřiměřené (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3929/2014).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. února 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu