Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.04.2018, sp. zn. 26 Cdo 5636/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.5636.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.5636.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 5636/2017-310 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou ve věci žalobkyně V. K. , O. – K., zastoupené JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Přívozská 703/10, proti žalované RESIDOMO, s.r.o. , se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Gregorova 2582/3, IČO 05253268, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 183/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. ledna 2016, č. j. 56 Co 31/2016-59, takto: Dovolání žalobkyně se odmítá . Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) : Žalobkyně napadla dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2016, č. j. 56 Co 31/2016-59, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2015, č. j. 61 C 183/2015-52, jímž soud prvního stupně zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení. Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.) - dále jeno. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází, jelikož dovolatelka pouze uvádí, že „je přesvědčena, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, avšak již nikterak nevymezuje, které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části) projednání dovolání nepostačuje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Dovolací soud dále uvádí, že okolnost, že dovolatelka nesouhlasila s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka (zde posouzení možnosti přiznání osvobození od soudních poplatků) měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř.; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2234/2015). Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 12. dubna 2018 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/12/2018
Spisová značka:26 Cdo 5636/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.5636.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Vady podání
Dotčené předpisy:§241a o. s. ř.
§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:06/15/2018
Podána ústavní stížnost sp. zn. II.ÚS 2417/18
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12