ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.5830.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 5830/2017-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/ V. J. a b/ L. J. , zastoupených Mgr. Bc. Josefem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, proti žalované FYTO TRADE a. s. , se sídlem v Havlovicích 262, IČO: 27643808, zastoupené JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, o zaplacení částky 83.325,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 119 C 22/2016, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. září 2017, č. j. 24 Co 123/2017-136, ve spojení s usnesením ze dne 13. září 2017, č. j. 24 Co 123/2017-142, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobců (dovolatelů) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. září 2017, č. j. 24 Co 123/2017-136, ve spojení s usnesením ze dne 13. září 2017, č. j. 24 Co 123/2017-142, odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 /viz čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“). Dovolatelé v něm totiž neuplatnili (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. Ve skutečnosti použili nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím se pokusili zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu, resp. způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení otázky prodlení žalované s placením nájemného z prostor sloužících jí k podnikání. V této souvislosti totiž nelze přehlédnout, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou – vzhledem ke znění čl. IV smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání, uzavřené mezi účastníky dne 15. dubna 2015, a s přihlédnutím k vůli účastníků tam vyjádřené – natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, neboť i takovýto výklad je zde možný (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Zpochybnili-li proto dovolatelé správnost odvolacím soudem přijatého právního názoru poukazem na to, jak měl být interpretován čl. IV výše označené smlouvy týkající se splatnosti nájemného, napadli správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak ve skutečnosti založena výhradně na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.
Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že v dovolání nebyl – způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. – vymezen způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolací soud nepřehlédl dovolací sdělení, že dovolatelé podávají dovolání i proti „navazujícím výrokům II. a III.“ , tj. jakoby i proti jeho nákladovým výrokům. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že ve vztahu k uvedeným výrokům schází v dovolání vymezení dovolacího důvodu (§241a odst. 3 o. s. ř.), jakož i vylíčení, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž o tyto náležitosti nebylo v této části doplněno ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. Podle názoru dovolacího soudu tak dovolání proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu ve skutečnosti nesměřuje a dovolatelé pouze formálně ohlásili, že dovolání i proti těmto výrokům podávají.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Vzhledem k výsledku dovolacího řízení pak dovolací soud pokládal za nadbytečné rozhodovat o návrhu dovolatelů na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 2. 2018
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu