ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.6089.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 6089/2017-138
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce S. S. , P., zastoupeného Mgr. Annou Jirotkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Moravská 924/6, proti žalovanému Bytovému družstvu Dostálových 1208 v likvidaci , se sídlem v Praze 9, Manželů Dostálových 1208, IČO 26190834, zastoupenému JUDr. Michalem Filipem, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, o 114.209 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 411/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2017, č. j. 55 Co 235/2017-129, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2017, č. j. 55 Co 235/2017-129, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 15. 8. 2017, č. j. 55 Co 235/2017-129, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 3. 2017, č. j. 51 C 411/2014-112, tak, že nepřipustil, aby do řízení vedle žalobce přistoupila J. M. Dospěl k závěru, že pro její účast nejsou dány procesní podmínky, neboť žalobce nenavrhl připustit změnu skutkových tvrzení, že žalovanému plnila i ona (původně tvrdil, že sám zaplatil žalovanému v rozhodném období předmětnou částku). Jeho tvrzení jsou nekonkrétní (není zřejmé „kolik plnila, proč, na co, kdy“) a nenavrhl ani změnu žalobního petitu. Připustit do řízení další žalobkyni, která nic konkrétního skutkově netvrdí a nic po žalovaném nepožaduje, by bylo zbytečné a nehospodárné.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, vytýkal mu, že se při řešení otázky, zda podmínkou připuštění přistoupení dalšího účastníka je současně podaný návrh na změnu skutkových tvrzení a petitu žaloby, odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu (poukázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1363/2016, 28 Cdo 2069/2013, 21 Cdo 3596/2012). Ze zákona ani z judikatury nevyplývá povinnost žalobce zároveň s podáním návrhu na přistoupení dalšího účastníka změnit skutková tvrzení a navrhnout změnu petitu žaloby. Měl za to, že nic nebrání soudu, aby ho po rozhodnutí o připuštění další žalobkyně do řízení vyzval k doplnění a změně skutkových tvrzení, a v dalším řízení by bylo na žalobkyni, zda prokáže svou aktivní legitimaci. Rovněž mu vytýkal, že z rozhodnutí není zřejmé, zda a proč by mělo být přistoupení další žalobkyně v rozporu se zásadou hospodárnosti. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil a potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť při posouzení podmínek pro přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce do řízení podle §92 odst. 1 o. s. ř. se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení (a o takové řízení jde i v posuzovaném případě) vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka může navrhnout jen žalobce, a má-li takto do řízení přistoupit další účastník na straně žalobce, je přípustnost takového postupu podmíněna jeho souhlasem. Možnost soudu vyhovět návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení je podmíněna i tím, že svým rozhodnutím nevytvoří procesní stav, který by mu bránil v řízení pokračovat. Soud tak nesmí připustit přistoupení dalšího účastníka do řízení zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce vůči přistoupivšímu účastníku žalobou domáhá (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalovaného), nebo čeho se přistoupivší účastník žalobou domáhá vůči žalovanému (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalobce), jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud rovněž nepřipustí vstup dalšího účastníka do řízení, je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce (či žalovaný) již v době zahájení řízení nebyl ve sporu aktivně (pasivně) věcně legitimován. V takovém případě nejsou splněny podmínky pro přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu, nápravu lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005). Otázku věcné legitimace účastníka, který má do řízení přistoupit, soud při rozhodování o návrhu na jeho přistoupení neřeší, neboť jde o otázku hmotněprávní, kterou řeší až v konečném rozhodnutí o věci, a důsledkem závěru o jejím nedostatku je zamítnutí žaloby (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4531/2011, ze dne 16. 8. 2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2006, pod číslem 18).
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 114.209 Kč s úrokem z prodlení s tvrzením, že jde o částku, o niž se žalovaný bezdůvodně obohatil v letech 2009 – 2012, neboť řádně nevyúčtoval zálohy na služby spojené s užíváním bytu, které mu zaplatil. Podáním ze dne 28. 3. 2017 navrhl přistoupení další žalobkyně J. M. (jejíž souhlas s přistoupením doložil). Návrh odůvodnil tím, že J. M. je jeho družkou, žije s ním ve společné domácnosti, žila s ním i v rozhodné době a podílela se tak na platbách žalovanému. Tímto podáním tedy doplnil svá skutková tvrzení o tom, vůči komu se měl žalovaný obohatit. Je-li z podání žalobce zřejmé, proč má být J. M. další žalobkyní, není skutečnost, že soud nerozhodl o změně žaloby (a žalobce tuto změnu ani nenavrhl) spočívající ve změně skutkových tvrzení, pro rozhodnutí o (ne)připuštění jejího vstupu do řízení významná.
Lze však přisvědčit odvolacímu soudu, že z obsahu podání žalobce (jímž navrhl přistoupení další žalobkyně) není zřejmé, čeho přesně se míní další žalobkyně po žalovaném domáhat. Je zřejmé, že se domáhá zaplacení žalované částky (stejně jako žalobce), nelze z něj však zjistit, v jakém poměru by měl žalovaný částku žalobcům uhradit; solidarita žalobců z žádného právního předpisu nevyplývá. Jde tak o podání neúplné a neurčité, tedy vadné, jde však o vadu odstranitelnou. Měl-li tedy odvolací soud za to, že návrhu žalobce na přistoupení další žalobkyně nelze bez doplnění jeho návrhu vyhovět, měl ho vyzvat, aby své podání doplnil a určitě a srozumitelně uvedl, čeho se – s další žalobkyní – domáhá, a teprve, kdyby podání přes jeho poučení nedoplnil, návrh na přistoupení žalobkyně zamítnout.
Z žaloby, jejího upřesnění (č. l. 90 – 92 spisu) a podání žalobce, kterým navrhl přistoupení žalobkyně, se nepodává, že by v důsledku jejího přistoupení do řízení nastal nedostatek podmínek řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, ani že by šlo o zjevně neekonomický postup (v řízení soud zatím žádné dokazování neprováděl) a zjevně ani nejde o obcházení institutu záměny účastníků (§92 odst. 2 o. s. ř.). Významná není ani skutečnost, zda by jí ve sporu vskutku svědčila aktivní legitimace.
Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích námitek správné, dovolací soud ho podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu