ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.63.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 63/2018-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně I. R. , P., zastoupené Mgr. Vladimírem Kyzlinkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 1276/36, proti žalovanému J. R. , P., zastoupenému JUDr. Karlem Kašpárkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Svornosti 921/14, o vyklizení nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 54/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2017, č. j. 55 Co 63/2017-73, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalovaný napadl včasným dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2017, č. j. 55 Co 63/2017-73, kterým odvolací soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 11. 2016, č. j. 11 C 54/2016-41, změnil ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení, a potvrdil jej ve věcné části výroku, jímž soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost „vyklidit stavbu, objekt bydlení, která je součástí pozemku, pozemek o výměře 85 m 2 , zastavěná plocha a nádvoří; pozemek o výměře 85 m 2 , zastavěná plocha a nádvoří; pozemek o výměře 286 m 2 zahrada, vše v k.ú. R., obec P., zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město P., Katastrální pracoviště P., na LV, a to do 6 měsíců od právní moci rozsudku“; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a není v něm vymezen ani dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. V dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází, jelikož dovolatel pouze odkazuje na ustanovení §237 o. s. ř., avšak již nikterak nevymezuje, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Předpoklady přípustnosti ostatně ani řádně být specifikovány nemohly, jestliže dovolání neobsahuje řádný dovolací důvod, k němuž by se měly vztahovat.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za nesprávné právní posouzení věci se pokládá vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno a které dovolatel pokládá za chybné.
V projednávané věci však dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. není uplatněn, neboť závěr odvolacího soudu, že byly splněny předpoklady k vyklizení nemovitosti ve smyslu §1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, žalovaný v dovolání nezpochybňuje. Vytýká-li odvolacímu soudu (podle obsahu dovolání), že nepřerušil řízení do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (dovolání), který byl podán proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2015, č. j. 11 Co 271/2014, 11 Co 194/2015-420, namítá vadu řízení, která není samostatným dovolacím důvodem a lze k ní přihlédnout jen za podmínky stanovené v §242 odst. 3 o. s. ř.
Nad rámec uvedeného dovolací soud dodává, že nedošlo k porušení procesních práv dovolatele, neboť o jeho návrhu na přerušení řízení rozhodl soud prvního stupně a v průběhu odvolacího řízení (podle obsahu spisu) žalovaný již nový návrh na přerušení řízení nepodal, proto o něm odvolací soud tak ani nemohl rozhodnout.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. května 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu