ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.878.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 878/2018-405
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce J. H. , P., zastoupeného JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 2575/31, proti žalovaným 1/ J. L. , P., a 2/ Z. Z. , P., zastoupeným JUDr. Richardem Syslem, advokátem se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, o zaplacení částky 390.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 97/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2017, č. j. 28 Co 227/2017-374, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.294,- Kč k rukám JUDr. Richarda Sysla, advokáta se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. V poměru mezi žalobcem a žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaní zaplatili částku 390.000,- Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného z pronajatých nebytových prostor.
Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. února 2017, č. j. 21 C 97/2013-325, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. září 2017, č. j. 28 Co 227/2017-374, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Dovolání žalobce (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu (k němuž se žalovaná prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila) není přípustné podle §237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb. /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. XII zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud vyřešil v souladu s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu nastolenou procesní otázku i na to navazující otázku aktivní věcné legitimace žalobce.
Dovolací soud nejdříve připomíná, že jde-li o dlužné nájemné za dobu před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), pak i v případě, kdy byla pohledávka z tohoto titulu postoupena až po účinnosti o. z., řídí se tyto právní poměry dosavadními právními předpisy - §3028 odst. 3 o. z. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2017, sp. zn. 23 Cdo 1878/2015, uveřejněné pod č. 21/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Při výkladu ustanovení §530 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“ (obsahově shodná úprava je nyní obsažena v ustanovení §1886 odst. 1 o. z.), Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 32 Odo 635/2003, vyjádřil názor, že v případě, kdy postupitel podle dohody s postupníkem může vymáhat postoupený nárok sám svým jménem na účet postupníka, je k vedení sporu s dlužníkem aktivně legitimován postupitel. V rozsudku z 27. ledna 2009, sp. zn. 25 Cdo 2193/2006, uveřejněném pod č. 100/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (a také např. v rozsudku z 27. února 2017, sp. zn. 22 Cdo 466/2015), pak Nejvyšší soud – mimo jiné i s odkazem na výše citovaný rozsudek – rovněž vyložil, že věřitel, který smlouvou podle §524 odst. 1 obč. zák. postoupil svou pohledávku jinému (postupníkovi) a toto postoupení pohledávky oznámil dlužníkovi nebo bylo postupníkem dlužníkovi prokázáno, ztrácí oprávnění vymáhat pohledávku na dlužníkovi. Od tohoto okamžiku je dlužník povinen plnit postupníkovi namísto svému dosavadnímu věřiteli (tj. postupiteli). Výjimku zakládá ustanovení §530 odst. 1 obč. zák., které – za splnění předepsaných podmínek – dává postupiteli možnost vymáhat postoupenou pohledávku „svým jménem na účet postupníka“, jestliže ho o to postupník požádá, a to jen v případě, že pohledávku současně nevymáhá postupník a že je dlužníkovi prokázán souhlas postupníka s vymáháním dluhu postupitelem. Ustanovení §530 odst. 1 obč. zák. upravuje aktivní věcnou legitimaci k vymáhání postoupené pohledávky tím, že dává postupiteli možnost vymáhat pohledávku svým jménem na účet postupníka. Jde v podstatě o zvláštní případ nepřímého zastoupení, při němž postupitel vymáhá pohledávku svým jménem a je oprávněn podat žalobu, v níž požaduje, aby dlužník plnil přímo jemu, a je oprávněn plnění od dlužníka přijmout; po přijetí plnění od dlužníka je povinen veškeré takto získané užitky předat postupníkovi, není-li ujednáno jinak. Jedná se o dva rozdílné závazkové vztahy, s odlišnými stranami i obsahem práv a povinností: vztah postupitele a postupníka a vztah postupitele a dlužníka.
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že dovolatel není ve sporu aktivně věcně legitimován, jestliže v řízení před soudem prvního stupně neprokazoval, že by měl od postupníka souhlas k vymáhání pohledávky na žalovaných (ačkoliv, byť bez příslušné časové specifikace, jak v předcházejících fázích řízení, tak také v dovolání uváděl, že postupník mu udělil již dříve konkludentní souhlas, který pak následně doložil v odvolacím řízení listinou datovanou 11. červencem 2017), neodchýlil se od výše uvedené judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.
Vzhledem k charakteru některých uplatněných dovolacích námitek dovolací soud výjimečně dodává, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Dovolací soud nepřehlédl dovolací sdělení, že dovolatel podává dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu „v celém rozsahu“ , tj. jakoby i proti jeho nákladovým výrokům. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že ve vztahu k uvedeným výrokům schází v dovolání vymezení dovolacího důvodu (§241a odst. 3 o. s. ř.), jakož i vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž o tyto náležitosti nebylo v této části doplněno ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. Podle názoru dovolacího soudu tak dovolání proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu ve skutečnosti nesměřuje a dovolatel pouze formálně ohlásil, že dovolání i proti těmto výrokům podává.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 24. 5. 2018
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu