ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.91.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 91/2018-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Společenství vlastníků Pod nemocnicí 15 , se sídlem v Brně, Pod nemocnicí 594/15, IČO 01548999, zastoupeného Mgr. Radkou Ježovou, advokátkou se sídlem ve Vyškově, Dobrovského 409/1, proti žalovanému I. S. , B., zastoupenému doc. JUDr. Ing. Milanem Pekárkem, CSc., advokátem se sídlem v Brně, Stamicova 348/18, o zaplacení částky 4.636 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 393/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. července 2017, č. j. 15 Co 188/2017-93, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobou podanou u Městského soud v Brně dne 26. 11. 2014 se žalobce domáhal, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit mu částku 16.579 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu nedoplatku na službách spojených s užíváním bytové jednotky ve vlastnictví žalovaného. Poté, co po podání žaloby žalovaný jistinu uhradil, vzal žalobce žalobu v částce 16.579 Kč a části úroku z prodlení (ve výši 36 Kč) zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno. Předmětem řízení zůstal úrok z prodlení, jenž byl kapitalizován částkou 4.636 Kč.
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 3. 2017, č. j. 20 C 393/2014-80, zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobci částku 4.636 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud v Brně (odvolací soud) usnesením ze dne 24. 7. 2017, č. j. 15 Co 188/2017-93, odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně podle §218 písm. c) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“, jako objektivně nepřípustné (§202 odst. 2 o. s. ř.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, o kterém Nejvyšší soud České republiky rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále opět jen „o. s. ř.“.
Dovolání žalovaného není přípustné podle §238 odst. 1 o. s. ř., neboť směřuje jednak proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [§238 odst. 1 písm. c)], a jednak proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. [§238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].
Zbývá dodat, že přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu