ECLI:CZ:NS:2018:26.ND.26.2018.1
sp. zn. 26 Nd 26/2018-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně J. M. , zastoupené JUDr. Michaelou Topolánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, proti žalovanému K. M. , o určení, že nemovité věci tvoří společné jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 13/2018, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 13/2018, se nepřikazuje Okresnímu soudu Brno – venkov.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou došlou Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci dne 18. 1. 2018 domáhá, aby soud určil, že v ní specifikované nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu, Katastrální pracoviště J. H. pro k. ú. Č. O. a obec S., včetně všech součástí a příslušenství, jsou součástí společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného, které zaniklo ke dni 12. 7. 2017.
Okresní soud v Jindřichově Hradci předložil předmětný spis Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) s podnětem na přikázání této věci Okresnímu soudu Brno – venkov z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) s odůvodněním, že oba účastníci řízení mají v obvodu Okresního soudu Brno - venkov bydliště a zástupkyně žalobkyně má sídlo v Brně, takže řízení zde by bylo hospodárnější.
Účastníci řízení k návrhu soudu na delegaci věci nic nenamítali (§101 odst. 4 o. s. ř.).
Podle §88 písm. b) o. s. ř. je namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v §85a, k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).
Podle ustanovení §12 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci a Okresnímu soudu Brno – venkov, jemuž má být věc přikázána, návrh Okresního soudu v Jindřichově Hradci na přikázání věci jinému soudu posoudil a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti dle §12 odst. 2 o. s. ř.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci Okresní soud v Jindřichově Hradci svůj návrh na delegaci věci Okresnímu soudu Brno – venkov odůvodňuje toliko tím, že oba účastníci „mají bydliště v obvodu Okresního soudu Brno – venkov“ a že „zástupkyně žalobkyně má sídlo v Brně,“ avšak tyto okolnosti nelze považovat za natolik významné, aby mohly odůvodnit průlom do zásady zakotvené v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vést k přikázání věci jinému soudu ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř.
Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště (sídlo, pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště (sídla, pracoviště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 4 Nd 374/2009), a to tím spíše, jde-li o výlučnou místní příslušnost soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 29 ICdo 138/2017).
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu Okresního soudu v Jindřichově Hradci na přikázání věci Okresnímu soudu Brno – venkov z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu