ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.158.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 158/2018-201
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele V. M. , zastoupeného Mgr. Ing. Kateřinou Melichovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Pod Strání 1262/8, PSČ 100 00, za účasti Podkrušnohorského bytového družstva , se sídlem v Teplicích, Duchcovská 412/88C, PSČ 415 03, identifikační číslo osoby 25027981, zastoupeného JUDr. Ivem Koulou, advokátem, se sídlem v Teplicích, Krupská 28/30, PSČ 415 01, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 200/2009, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. června 2016, č. j. 7 Cmo 280/2015-175, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 6. března 2015, č. j. 20 Cm 200/2009-156, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů Podkrušnohorského bytového družstva (dále též jen „družstvo“) konaného dne 18. února 2000 (dále též jen „shromáždění delegátů“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož sice došlo k porušení právních předpisů, ale toto porušení nemělo pro navrhovatele, družstvo, ani jeho členy závažné právní následky, a z toho důvodu není na místě vyslovit neplatnost napadených usnesení shromáždění delegátů družstva, plně odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu.
Již v usnesení ze dne 27. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož právo napadnout před soudem usnesení valné hromady akciové společnosti upravené v ustanovení §131 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ve spojení s ustanovením §183 odst. 1 obch. zák., příčí-li se usnesení (či způsob jeho přijetí) zákonu, zakladatelským dokumentům anebo stanovám, není pouze prostředkem ochrany individuálních práv a právního postavení určitého navrhovatele (byť i tento účel může v konkrétním případě plnit), nýbrž především zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních poměrech společnosti, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou v zakladatelských dokumentech či stanovách, a to s ohledem na širší kontext ochrany společnosti, resp. všech osob oprávněných takový návrh podat, jakož i dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny. V tomto širším kontextu se musí pohybovat nejen soudní přezkum napadených usnesení, nýbrž také úvaha soudu o případné aplikaci ustanovení §131 odst. 3 písm. a) obch. zák.
K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud posléze přihlásil také v usneseních ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 333/2007, ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 4089/2009, ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 4820/2010, ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 647/2012; tyto se přitom obdobně prosadí i v právních poměrech družstva (viz §242 odst. 2 in fine obch. zák., v judikatuře srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2008, sp. zn. 29 Cdo 2804/2007, nebo ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 2712/2012).
Odvolací soud v poměrech projednávané věci správně vycházel z principu proporcionality (jakožto obecné právní zásady), který se v úpravě §131 odst. 3 písm. a) obch. zák. promítá a z něhož plyne, že ne každé porušení právních předpisů či stanov vede k vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 709/2012).
K argumentaci dovolatele Nejvyšší soud zdůrazňuje, že nevyslovil-li soud neplatnost usnesení shromáždění delegátů ze dne 18. března 2000 (o odvolání navrhovatele z funkce člena představenstva) v řízení podle §242 obch. zák., je zásadně nutné na toto usnesení hledět jako na platné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 1999, sp. zn. 1 Odon 101/97, uveřejněný pod číslem 5/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 1870/2010, či ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1800/2014). Případné vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů ze dne 18. února 2000 (o přerušení shromáždění delegátů) na tomto závěru nemůže - oproti mínění dovolatele - ničeho změnit.
Otázka povahy usnesení shromáždění delegátů o přerušení jednání, jakož i otázka, zda shromáždění delegátů konané dne 18. března 2000 bylo pokračováním shromáždění delegátů konaného dne 18. února 2000 či zda se jednalo o jiné (následné) shromáždění delegátů, nečiní dovolání přípustným, neboť dovolatelem předestřené otázky nesplňují kritéria stanovená v §237 o. s. ř., když na jejich řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu