ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.172.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 172/2018-412
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci navrhovatelky R. J., zastoupené Mgr. Petrem Hájkem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Michalská 39/4, PSČ 412 01, za účasti 1) B. P. , zastoupené JUDr. Vladimírem Linhartem, advokátem, se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, PSČ 440 01, 2) TBK (LONDON) LIMITED , se sídlem v Barton-upon-Humber, Barracloughs Lane, DN18 5BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, 3) MSB INVEST s. r. o. , se sídlem v Brně, Sochorova 3228/46, PSČ 616 00, identifikační číslo osoby 29228727, a 4) Autobusová doprava s. r. o. Podbořany, se sídlem v Podbořanech, Dělnická 946, PSČ 441 01, identifikační číslo osoby 61325759, ad 2) až 4) zastoupených Mgr. Petrem Trejbalem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Michalská 39/4, PSČ 412 01, o určení, že navrhovatelka je společnicí společnosti Autobusová doprava s. r. o. Podbořany, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 123/2012, o dovolání účastnice B. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2017, č. j. 14 Cmo 86/2015-386, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Účastnice B. P. je povinna zaplatit navrhovatelce R. J. na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
III. Ve vztahu mezi účastnicí B. P. a ostatními účastníky řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. září 2014, č. j. 20 Cm 123/2012-305, určil, že navrhovatelka je společnicí společnosti Autobusová doprava s. r. o. Podbořany s obchodním podílem ve výši 62,5 % (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání ostatních účastníků řízení rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala B. P. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vymezené v §241a odst. 2 o. s. ř. (vymezení důvodu dovolání, vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ani dovolací návrh), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle §240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odst. 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu, a ve věcech dědických též tehdy, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u notáře, který byl soudem pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony v řízení o dědictví (odst. 2).
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Dovolatelka podala včas tzv. blanketní dovolání (č. l. 394 spisu), v němž toliko uvedla, že jej podává v „otevřené lhůtě“ a že jej následně řádně odůvodní. K předpokladům přípustnosti ani k důvodu dovolání neuvádí dovolatelka ničeho.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jakož i důvody dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněná pod čísly 4/2014 a 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, anebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska).
Dovolání, které neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., tj. v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání nebo vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání dovolací lhůty. Přitom lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže proto být prodloužena a její zmeškání nelze ani prominout (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2005, sp. zn. 26 Cdo 1303/2004, či ze dne 9. června 2015, sp. zn. 25 Cdo 1143/2015).
Ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení. Marným uplynutím lhůty podle §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2007, sp. zn. 29 Cdo 912/2007, ze dne 24. června 2009, sp. zn. 22 Cdo 2342/2009, či ze dne 27. července 2016, sp. zn. 32 Cdo 2639/2016, anebo – z hlediska ústavní konformity zde vyslovených závěrů – usnesení Ústavního soudu ze dne 2. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 2397/09, či ze dne 7. března 2012, sp. zn. II. ÚS 3354/11).
Dovolatelka v dovolací lhůtě (tedy do 12. června 2017) vady dovolání neodstranila. K podání dovolatelky ze dne 7. září 2017, doručenému Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 8. září 2017, tedy po marném uplynutí lhůty vymezené v §240 odst. 1 o. s. ř., již Nejvyšší soud nemohl přihlédnout.
Na uvedeném závěru pak ničeho nemění ani skutečnost, že soud prvního stupně dovolatelku vyzval (dne 4. září 2017, tedy po marném uplynutí lhůty k podání dovolání) ke sdělení, proč dosud nebylo doplněno blanketní dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2013, sp. zn. 28 Cdo 2608/2013, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. 25 Cdo 4906/2014, či ze dne 7. září 2015, sp. zn. 32 Cdo 1619/2015).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu