ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.1858.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 1858/2017-781
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Sebeobrany akcionářů – organizační jednotky LS Ledeč nad Sázavou , se sídlem v Brně, Bratislavská 212/29, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 72056266, zastoupené Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) J. F. , 2) J. P. , 3) V. P., 4) E. K. , 5) P. T. , 6) M. M. , žalovaní 2) až 6) zastoupeni JUDr. Danem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, PSČ 110 00, 7) V. Ch. , 8) R. Š. , zastoupenému V. Ch., 9) J. R. , 10) D. H. , 11) Dřevostroj Čkyně, a. s. , se sídlem ve Čkyni, Spůle 25, PSČ 384 81, identifikační číslo osoby 45021112, a 12) Lesní společnost Ledeč nad Sázavou, a. s. , se sídlem v Ledči nad Sázavou, Hrnčíře 2, PSČ 584 01, identifikační číslo osoby 47452722, žalovaní 11) a 12) zastoupeni JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 710/57, PSČ 602 00, o zaplacení 39.319.483 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 75/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2016, č. j. 8 Cmo 209/2016-739, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. července 2016, č. j. 40 Cm 75/2009-732, zastavil řízení o návrhu žalobkyně ze dne 27. května 2016 na částečné osvobození od soudních poplatků.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož pravomocné usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. března 2010, č. j. 40 Cm 75/2009-215 (jímž soud žalobkyni nepřiznal osvobození od soudního poplatku), ve spojení s pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2010, č. j. 14 Cmo 189/2010-239 (jímž bylo k odvolání žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrzeno), představuje překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k později podané žádosti o částečné osvobození od soudních poplatků, v níž žalobkyně netvrdila změnu poměrů, je zcela v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Již v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 99/2013“), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony).
Z uvedeného vyplývá, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. března 2010, č. j. 40 Cm 75/2009-215, bylo rozhodnuto nejen o tom, že žalobkyni nelze přiznat osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, ale též o tom, že jí nepřísluší ani částečné osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší soud dále v R 99/2013 vysvětlil, že usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§170 odst. 1 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (§159a a §167 odst. 2 o. s. ř.).
K závěrům formulovaným v R 99/2013 se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usneseních ze dne 17. ledna 2017, sp. zn. 26 Cdo 5741/2016, ze dne 29. března 2016, sp. zn. 30 Cdo 4867/2015, nebo ze dne 29. června 2017, sp. zn. 29 Cdo 5639/2015.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. února 2018
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu