ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.291.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 291/2018-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce statutárního města Liberec , se sídlem v Liberci, nám. Dr. E. Beneše 1, PSČ 460 59, proti žalované V. S. , zastoupené J. H., opatrovníkem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozhodnutí Okresního soudu v Liberci sp. zn. 10 C 413/2000, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 10 C 413/2000, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. května 2017, č. j. 29 Co 129/2017-88, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 26. dubna 2017, č. j. 10 C 413/2000-47, neustanovil žalované zástupce pro řízení o návrhu ze dne 23. dubna 2017 na nařízení předběžného opatření (výrok I.), uvedený návrh na nařízení předběžného opatření zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření (výrok III.).
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Podle §238 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
Právě o tento případ jde v posuzované věci.
Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření a o neustanovení zástupce pro řízení o tomto návrhu, je usnesením, kterým bylo rozhodnuto o předběžném opatření ve smyslu §238 odst. 1 písm. g) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované - aniž se v souladu s §241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zabýval splněním předpokladu povinného zastoupení dovolatelky- odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníku odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je (byť jen zčásti) přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu