ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.3973.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 3973/2017-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele J. T., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Hartmanem, advokátem, se sídlem v Brně, Veveří 456/9, PSČ 602 00, za účasti DRUŽBY, stavebního bytového družstva , se sídlem v Brně, Kapucínské náměstí 100/6, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 00047708, zastoupeného Mgr. Marianem Jeřábkem, advokátem, se sídlem v Brně, Jakubské náměstí 580/4, PSČ 602 00, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů a o zaplacení 50.000 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 126/2016, o dovolání DRUŽBY, stavebního bytového družstva, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 2017, č. j. 8 Cmo 39/2017-95, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 12. 2016, č. j. 19 Cm 126/2016-69, přerušil řízení o té části návrhu, jíž se navrhovatel domáhal určení, že usnesení přijatá pod body č. 1 až č. 8 zasedání shromáždění delegátů družstva DRUŽBA, stavebního bytového družstva (dále jen „družstvo“), jsou neplatná, do doby pravomocného rozhodnutí v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 133/2016 (výrok I.), a zamítl návrh v části, v níž se navrhovatel domáhal, aby družstvo bylo zavázáno zaplatit mu zadostiučinění ve výši 50.000 Kč (výrok II.).
[2] Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání. V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci usnesení soudu prvního stupně v napadené části, to jest ve výroku II., zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §238 odst. 1 písm. c) a §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako (objektivně) nepřípustné.
[4] V projednávané věci dovolatel brojí proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 50.000 Kč. Uvedená částka nepřevyšuje 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
[5] Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníku odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 29 Co 1624/2013, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
[6] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[7] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu