ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.4052.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4052/2017-524
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně Ing. Hany Grofové , jako správkyně konkursní podstaty úpadce IDOSTAV s. r. o., identifikační číslo osoby 63992671, zastoupené Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) V. Š., 2) J. B., a 3) P. B. , všem zastoupeným JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/2b, PSČ 182 00, o zaplacení 3.929.160,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 172/2006, o dovolání třetího žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2017, č. j. 6 Cmo 184/2016-502, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2017, č. j. 6 Cmo 184/2016-502, se mění takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2016, č. j. 37 Cm 172/2006-485, se mění tak, že se třetímu žalovanému přiznává osvobození od soudních poplatků ve výši 70 %.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. března 2013, č. j. 37 Cm 172/2006-261, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 3.929.160,35 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o poplatkové povinnosti a o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku podali všichni žalovaní odvolání; současně požádali o osvobození od soudních poplatků. Prvnímu žalovanému bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 65 %, druhému žalovanému v celém rozsahu.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. dubna 2015, č. j. 37 Cm 172/2006-396, třetímu žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Vrchní soud v Praze k odvolání třetího žalovaného usnesením ze dne 27. července 2015, č. j. 6 Cmo 132/2015-418, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Obě rozhodnutí zrušil (k dovolání třetího žalovaného) Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. února 2016, č. j. 29 Cdo 4782/2015-449, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 15. června 2016, č. j. 37 Cm 172/2006-485, Městský soud v Praze opětovně nepřiznal třetímu žalovanému (ani částečné) osvobození od soudních poplatků.
Vyšel přitom z toho, že třetí žalovaný má měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 860 Eur, jeho manželka ve výši 970 Eur, společně vlastní třípokojový byt v B., v němž bydlí, a osobní automobil Renault Megane (rok výroby 2008), na svých účtech měl třetí žalovaný k prvnímu červnu 2016 částku přes 520 Eur, na bydlení vynakládá 200 Eur měsíčně, dluhy nemá. Výše soudního poplatku za odvolání, k jehož zaplacení byl vyzván, činí 196.460 Kč.
Soud prvního stupně na takto ustaveném základě shledal majetkové poměry třetího žalovaného jako „průměrné až lehce nadprůměrné“ a uzavřel, že důvody pro jeho osvobození od soudních poplatků (a to ani v částečném rozsahu) nejsou dány, neboť je dostatečně majetným.
K odvolání třetího žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. března 2017, č. j. 6 Cmo 184/2016-502, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud zdůraznil, že soudní poplatek za odvolání představuje ekvivalent 7,5násobku měsíčních příjmů odvolatele (resp. v době podání odvolání z důvodu pohybu kursu 9násobek). Žalovaný nemá finanční závazky, on i manželka mají zaměstnání, úspory, 9 let starý automobil a vlastní třípokojový byt. Je tedy zřejmé, že si může odkládat určitou finanční částku a soudní poplatek zaplatit, „byť by měl větší část roku odkládat svůj příjem s tím, že by s manželkou žil z příjmů manželky“. Problémy s obstaráním si finančních prostředků jsou „řešitelné“, přičemž argumentu žalovaného, že není významný podnikatel, nelze přisvědčit již proto, že poplatková povinnost nestíhá toliko „významné podnikatele“.
Proti usnesení odvolacího podal třetí žalovaný dovolání, maje je za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť se odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) odchýlil při řešení otázky předpokladů pro osvobození od soudních poplatků od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu, a nerespektoval předchozí kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci.
Dovolatel uvádí, že se jeho majetkové poměry nijak nezměnily. Soudy nevysvětlily, proč jej nelze částečně či úplně osvobodit od soudních poplatků. V rozporu s judikaturou pak shledává zejména názor odvolacího soudu, podle něhož si měl odkládat či spořit finanční prostředky pro eventuální úhradu soudního poplatku (v téměř dvousettisícové výši) v budoucnu tak, že by žil toliko z příjmu manželky. Namítá, že se odvolací soud nijak nevypořádal s odůvodněním a závěry kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení je rozhodnutí, jímž se končí odvolací řízení, a závisí na vyřešení dovoláním otevřené otázky výkladu a aplikace §138 o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
V soudní praxi i právní teorii není pochyb, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných).
Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Soud tak při posuzování majetkových poměrů osoby domáhající se přiznání osvobození od soudních poplatků, při poměřování rozsahu jeho aktiv i pasiv a při přihlížení ke všem okolnostem, které spoluurčují celkový obraz jeho poměrů, vychází z jeho objektivní nemožnosti splnit předpokládanou poplatkovou povinnost, neboť právě objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí stát pro účastníka překážkou přístupu k soudu, došlo by tím totiž k porušení rovnosti účastníků řízení, vyjádřené v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Srov. předchozí kasační rozhodnutí a judikaturu v něm citovanou, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. července 2014, sp. zn. 26 Cdo 2113/2014, či ze dne 24. května 2016, sp. zn. 33 Cdo 1881/2016.
V projednávané věci odvolací soud shora vymezená kriteria nerespektoval. Z jeho rozhodnutí není patrné, proč dovolateli s ohledem na jeho zjištěné majetkové poměry a výši soudního poplatku nepřiznal ani částečné osvobození od soudních poplatků. Úvahy o tom, že si dovolatel mohl finanční prostředky (dopředu) odkládat (jež Nejvyšší soud považuje za neakceptovatelné), ani obecné konstatování o „řešitelnosti“ problému s obstaráním prostředků na zaplacení soudního poplatku nelze považovat za řádné odůvodnění závěru přijatého odvolacím soudem.
S ohledem na zjištěné majetkové poměry dovolatele, výši soudního poplatku vyměřenou soudem prvního stupně, a s přihlédnutím k tomu, že podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nelze v projednávané věci považovat za svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že je na místě dovolateli přiznat osvobození od soudních poplatků v souladu s §138 odst. 1 o. s. ř. Jelikož z obsahu spisu ani z dovolací argumentace se nepodává, že jsou dány zvlášť závažné důvody, pro něž by dovolatel měl být od soudních poplatků osvobozen zcela, je na místě přiznat mu částečné osvobození od soudních poplatků, a to – při respektování výše popsaných kritérií – v rozsahu 70%.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil [§243d písm. b) o. s. ř.] tak, že třetímu žalovanému přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 70%.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se končí řízení, a řízení nebylo již dříve skončeno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu