ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.4383.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4383/2017-1269
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce A. Ch., zastoupeného Mgr. Marianem Babicem, advokátem, se sídlem v Opavě, Nákladní 3002/2, PSČ 746 01, proti žalovanému M. H. , zastoupenému Mgr. Alešem Zapletalem, advokátem, se sídlem v Hranicích, Masarykovo náměstí 122, PSČ 753 01, o zaplacení 6.754.480,90 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2014, č. j. 1 Cmo 234/2010-932, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 378/1997, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2017, č. j. 8 Cmo 36/2017-1220, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 12. 2016, č. j. 5 Cm 378/1997-1205, zastavil řízení o návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost podané proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2014, č. j. 1 Cmo 234/2010-932 (výrok I.) a zastavil též řízení o návrhu žalovaného na ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů a práv pro řízení o žalobě pro zmatečnost podané proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2014, č. j. 1 Cmo 234/2010-932 (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného usnesením ze dne 21. 2. 2017, č. j. 8 Cmo 36/2017-1220, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, podle něhož po pravomocném rozhodnutí soudu o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2016, č. j. 5 Cm 378/1997-1166, které bylo k odvolání žalovaného potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2016, č. j. 8 Cmo 258/2016-1193) nedošlo u žalovaného ke změně poměrů, neboť žalovaný v nové žádosti „nevylíčil nově nic, s čím by se soud prvního stupně a zejména odvolací soud v předchozím řízení již nevypořádal“.
Tento závěr je přitom zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, z níž se podává:
1) Soud je vázán usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků (§170 odst. 1 o. s. ř.) a později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. Šlo by o nepřípustný přezkum právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno.
2) V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté.
Srovnej za všechna rozhodnutí například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4867/2015, ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 40/2016, a ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5741/2016.
Uvedené závěry se vztahují i na rozhodování soudu o žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení podle §30 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1358/2015, či ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4867/2015).
Nejvyšší soud nevidí důvod se od těchto svých závěrů odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání v této věci.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i výše uvedená ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu, nejsou v rozporu se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, na něž dovolatel ve svém dovolání odkazuje. Soudy se opětovnou žádostí dovolatele o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce zabývaly a rozhodly o ní. Samotný procesní postup soudu spočívající v zastavení řízení o opětovné žádosti Ústavní soud jako ústavně nekonformní neshledává (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10, ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/13, a ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. II. ÚS 3146/14).
K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2018
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu