ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.784.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 784/2018-1009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce Družstva LIBAGRO , se sídlem v Líbeznicích, Družstevní 511, PSČ 250 65, identifikační číslo osoby 00107026, zastoupeného Mgr. Filipem Wágnerem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Olšanská 2643/1a, PSČ 130 00, proti žalovanému CARDI, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 8, Lindavská 781/9, PSČ 181 00, identifikační číslo osoby 44265638, zastoupenému JUDr. Ivo Fajmonem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Trnková 1774/20, PSČ 142 00, o peněžité plnění, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesením Městského soudu v Praze oběma ze dne 10. 7. 2015, č. j. 23 Co 250/2015-860, a č. j. 23 Co 252/2015-863, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Co 250/2015, 23 Co 252/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, č. j. 4 Co 112/2017-980, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.560 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 21. 1. 2015, č. j. 25 C 286/2008-813, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 600.000 Kč s příslušenstvím a 371.766,80 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení žalobce (výrok II.), a usnesením ze dne 17. 4. 2015, č. j. 25 C 286/2008-826, ve druhém výroku rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit státu náklady řízení ve výši 13.975 Kč; proti oběma rozhodnutím podal žalovaný odvolání.
Proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 8 podal žalovaný odvolání, která Městský soud v Praze odmítl usneseními ze dne 10. 7. 2015, č. j. 23 Co 250/2015-860, a č. j. 23 Co 252/2015-863.
Žalobou pro zmatečnost doručenou Městskému soudu v Praze dne 20. 11. 2015 se žalovaný domáhá zrušení těchto usnesení Městského soudu v Praze, namítaje důvod zmatečnosti zakotvený v §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 10. 2016, č. j. 23 Co 250/2015, 23 Cdo 252/2015-928, zamítl žalobu pro zmatečnost (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalovaného rozhodnutí Městského soudu v Praze potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti posledně označenému usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení otázky hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel uvádí, že „dle jeho názoru má být odvolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, však nevymezuje.
Argument, podle kterého „má být odvolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, přitom významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, či ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013, ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (a v něm citovanou judikaturu), či ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2399/17.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a jakou otázku hmotného či procesního práva má Nejvyšší soud vyřešit, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, anebo usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3524/13, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14, či ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska).
Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 266/14).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 13. 9. 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu