ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.986.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 986/2018-273
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, PSČ 128 00, o zaplacení 3.000.000 Kč s příslušenstvím, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost podaných žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2016, č. j. 70 Co 194/2016-241, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. března 2016, č. j. 25 C 11/2010-235, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 11/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2017, č. j. 70 Co 294/2017-266, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 17. července 2017, č. j. 25 C 11/2010-261, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost podaných 12. července 2017.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. srpna 2017, č. j. 70 Co 294/2017-266, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Podle §241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec druhý písm. a)]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat - s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení zastavuje, nebo usnesení, jímž se dovolání odmítá - rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
Protože při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má odpovídající právnické vzdělání, vyzval jej soud prvního stupně usnesením ze dne 14. listopadu 2017, č. j. 25 C 11/2010-269, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení tak, že soudu předloží procesní plnou moc prokazující, že je v dovolacím řízení zastoupen advokátem, a jím sepsané dovolání. Současně byl poučen, že pokud tak neučiní, bude dovolací řízení zastaveno.
Žalobce na výzvu dovolacího soudu reagoval podáním ze dne 24. listopadu 2017, doručeným soudu dne 30. listopadu 2017, nedostatek povinného zastoupení však neodstranil; pouze zopakoval žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci podal dovolatel dne 12. července 2017 žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2016, č. j. 70 Co 194/2016-241, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. března 2016, č. j. 25 C 11/2010-235, kterými soudy nevyhověly předchozí žádosti dovolatele o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Soud prvního stupně následně dovolatele vyzval usnesením ze dne 19. ledna 2017, č. j. 25 C 11/2010-249, doručeným dovolateli 24. ledna 2017, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 8. února 2017, č. j. 25 C 11/2010-252, doručeným dovolateli 13. února 2017, k odstranění vad obou žalob, jež neobsahovaly vymezení žádného důvodu zmatečnosti ani obnovy řízení. Dovolatel tak v soudem stanovené lhůtě 15 dnů ani nikdy později neučinil.
Nadto, žalobu o zaplacení 3.000.000 Kč s příslušenstvím v projednávané věci zamítl Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 27. června 2012, č. j. 25 C 11/2010-107, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2013, č. j. 70 Co 533/2012-123. Řízení o dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud zastavil usnesením ze dne 12. srpna 2014, č. j. 30 Cdo 3200/2014-169. Žalobu na obnovu řízení i žalobu pro zmatečnost podané dovolatelem vůči označeným rozhodnutím ve věci samé odmítl Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 19. března 2015, č. j. 25 C 11/2010-195 (ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2015, č. j. 70 Co 271/2015-211), jež nabylo právní moci dne 4. srpna 2015. Dovolatel nepodal dovolání proti rozhodnutí na č. l. 211 v dovolací lhůtě ani nikdy později. Předložené dovolání je tudíž zjevně bezpředmětné (srov. obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. 29 Cdo 3863/2014).
Je-li nepochybné, že žalobě na obnovu řízení ani žalobě pro zmatečnost nemůže být vyhověno, pak i žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Není tedy důvodu, aby byl pro dovolací řízení dovolateli ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač byl o následcích své nečinnosti poučen, předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil (§241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. července 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu