ECLI:CZ:NS:2018:27.ND.165.2018.1
sp. zn. 27 Nd 165/2018-412
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v exekuční věci oprávněné J. G. , zastoupené JUDr. Andreou Bystrou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Ondříčkova 1244/15, PSČ 130 00, proti povinným 1) F. P. , a 2) B. P., pro zaplacení 103.647,48 EUR, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 22 EXE 7/2017, o námitce podjatosti, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Irena Ondruszová, JUDr. Leandra Zilvarová a JUDr. Milena Opatrná nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 139/2017.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 26. 9. 2017, č. j. 22 EXE 7/2017-332, odmítl podání druhého povinného ze dne 9. 8. 2017 podle §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro neodstranění vad podání [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Proti usnesení soudu prvního stupně podal druhý povinný odvolání, v němž (mimo jiné) namítá, že se „OS Nymburk, KS v Praze ani VS v Praze nevypořádaly řádně s námitkou jejich podjatosti jako celku“. Krajský soud v Praze předložil věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti.
V průběhu řízení před Vrchním soudem v Praze druhý povinný uplatnil námitku podjatosti i vůči rozhodujícímu senátu tohoto soudu s odůvodněním, že druhého povinného „diskriminuje nepřiměřeně krátkou lhůtou, pokouší se tzv. budoucí retroaktivitou obejít předchozí vyloučení celého VS bez toho, že by ve věci řádně rozhodl NS“ a že „jeho řádné rozhodování ve věci mohlo mít finanční i profesní dopad do sféry osob, na kterých jsou sami profesně i finančně závislé (mj. předseda VS JUDr. Bureš), popř. jsou s nimi v přátelském či kolegiálním vztahu a u VS v Praze již ve věci únosci G. a J. (částech věci apod.), rozhodovali“.
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Irena Ondruszová, JUDr. Leandra Zilvarová a JUDr. Milena Opatrná (tvořící senát rozhodující v projednávané věci) se k námitce podjatosti vyjádřily shodně tak, že k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, který by byl významný z pohledu §14 odst. 1 o. s. ř.
Podle §14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Nejvyšší soud shledal námitku podjatosti vznesenou druhým povinným zjevně nedůvodnou, neboť neuvedl žádnou skutečnost, která by podle výše popsaných kritérií mohla vést k závěru o podjatosti některé z uvedených soudkyň. Nadto zjevně přehlíží, že podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud - s ohledem na obsah spisu - zdůrazňuje, že v námitce podjatosti nelze jen paušálně a neadresně namítat, že jsou vyloučeni všichni soudci určitého soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 33 Nd 225/2014, či ze dne 7. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2146/2017).
Z obsahu spisu vyplývá, že druhý povinný opakovaně podává soudům rozsáhlá podání, v nichž uplatňuje neurčité a neadresné námitky podjatosti soudců, popř. celých soudů, čímž zatěžuje řádný postup soudů v projednání procesního návrhu, přičemž argumentace obsažená v těchto rozsáhlých podáních zpravidla není pro předmětné řízení, případně pro nastalou procesní situaci, relevantní. Takové jednání může být kvalifikováno jako zneužití jeho procesních práv, které podle §2 a §6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, či ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2465/2017).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 8. 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu