ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.1343.2018.1
sp. zn. 28 Cdo 1343/2018-1177
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou , se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Platnéřská 191/4, IČ 004 08 026, zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Davidem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 40/12, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČ 697 97 111, za účasti Zemědělské Klučenice a. s. , se sídlem Klučenice 69, okres Příbram, IČ 256 01 334, zastoupené Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 19, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 164/2016, o dovolání vedlejší účastnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2018, č. j. 22 Co 12/2018-1143, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2018, č. j. 22 Co 12/2018-1143, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou podle §10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), domáhá nahrazení projevu vůle žalované k uzavření dohody o vydání pozemků v obci a k. ú. K., zapsaných u Katastrálního úřadu, Katastrální pracoviště P.
Podáním ze dne 15. 8. 2017 sdělila Zemědělská Klučenice a. s., se sídlem Klučenice 69, okres Příbram, IČ 256 01 334, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalované, neboť má „naléhavý“ právní zájem na výsledku řízení. Uvedla, že v obci K. má rozsáhlý zemědělský areál, přičemž pozemek slouží jako manipulační zpevněná plocha, která bezprostředně souvisí a nezbytně nutně slouží k užívání (i jako přístup) stavby ocelokolny v jejím vlastnictví na pozemcích, že pozemek, resp. nově z něj vytvořený pozemek, tvoří její uzavřený zemědělský areál a též funkční celek se souvisejícími stavbami v tomto areálu (na jiných pozemcích), že s těmito stavbami bezprostředně souvisí a nutně slouží k jejich užívání (i jako přístupová cesta), že na pozemku má stavby nezapisované do katastru nemovitostí a že na základě nájemní smlouvy ze dne 22. 11. 2007 (ve znění dodatku č. 3) má od žalované pronajaty mimo jiné pozemky. Pro vedlejší účastnici je tedy významné, aby bylo najisto postaveno, kdo je vlastníkem těchto pozemků (např. již jen z důvodu jistoty, komu má hradit nájemné).
Žalobce se vstupem vedlejší účastnice do řízení nesouhlasil.
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 8. 11. 2017, č. j. 12 C 164/2016-1125, vstup Zemědělské Klučenice a. s. do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalované připustil.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 2. 2018, č. j. 22 Co 12/2018-1143, usnesení Okresního soudu v Příbrami změnil tak, že vstup Zemědělské Klučenice a. s. do řízení jako vedlejší účastnice řízení na straně žalované se nepřipouští (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi vedlejší účastnicí na straně jedné a žalobcem a žalovanou na straně druhé před soudy obou stupňů (výroky II. až V.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že zákon v §93 odst. 1 o. s. ř. výslovně stanoví, že jako vedlejší účastník může do řízení vstoupit ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku, že tento právní zájem není v zákoně blíže specifikován a že zákonodárce tak ponechává jeho interpretaci a aplikaci v konkrétním případě na úvaze soudu. Soulad s právem na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod přitom vyžaduje, aby právní zájem na výsledku řízení byl interpretován z hlediska existujícího právního zájmu třetí osoby na výsledku sporu ve vztahu k posuzovanému hmotnému právu (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2036/08). Judikatura Nejvyššího soudu pak stanoví, že o právní zájem jde zejména tehdy, pokud rozhodnutím ve věci bude dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka, přičemž právním postavením se rozumí práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva (viz usnesení sp. zn. 23 Cdo 3960/2013 a sp. zn. 30 Cdo 113/2014). V dané věci se však ani případným vyhovujícím rozhodnutím soudu na právním postavení vedlejší účastnice jako nájemkyně pozemků nic nezmění, neboť žalobce a vedlejší účastnice budou i nadále vázáni „ustanoveními původně uzavřené nájemní smlouvy“. Na tom nemůže dle odvolacího soudu nic změnit ani (žalobcem popíraná) skutečnost, že na pozemku by se měly nacházet stavby ve vlastnictví vedlejší účastnice, které se nezapisují do katastru nemovitostí. Vedlejší účastnice má najisto postavený vztah k dotčeným pozemkům, má uzavřenu nájemní smlouvu a na základě tohoto závazkového vztahu může tyto pozemky užívat a současně také ví, komu a v jaké výši má hradit nájemné. Dále odvolací soud uvedl, že zákon č. 428/2012 Sb. v §8 odst. 1 stanoví výluky, pro které nelze věci oprávněným osobám vydat, přičemž §8 odst. 1 písm. a) tohoto zákona obsahuje též výluku týkající se zastavěných pozemků; tuto obranu ovšem může uplatnit pouze žalovaná, vedlejší účastnici tato obrana nepřísluší, neboť není vlastníkem věci, ohledně níž byl restituční nárok uplatněn. Ani z tohoto pohledu tak nelze právní zájem vedlejší účastnice na výsledku tohoto řízení dovodit.
Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podala vedlejší účastnice dovolání, jež má za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, např. od rozhodnutí sp. zn. 2 Odon 49/97, sp. zn. 22 Cdo 3915/2016, sp. zn. 22 Cdo 1072/99 a sp. zn. 22 Cdo 1723/2015, podle nichž má nájemce jako vedlejší účastník právní zájem na výsledku řízení z důvodu existence nájemní smlouvy k předmětu sporu. Dovolatelka uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, přičemž za chybný považuje závěr odvolacího soudu, že jí jako nájemkyni předmětných pozemků může být v podstatě jedno, kdo je pronajímatelem. Dle odkazované judikatury však tomu tak není, jelikož vedlejší účastnice hradí nájem žalované, a má tedy zájem na tom, aby žalovaná byla i nadále vlastnicí předmětných pozemků a její pronajímatelkou; v opačném případě, tedy pokud by měl být pronajímatelem žalobce, by pro ni existovala značná hrozba v podobě nároku na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalobce za dobu, kdy hradila nájemné žalované. Opětovně uvedla, že v k. ú. K. má rozsáhlý zemědělský areál, že pozemek je manipulační plochou, která bezprostředně souvisí a nezbytně nutně slouží k užívání (i jako přístup) stavby ocelokolny v jejím vlastnictví na pozemcích, a že pozemek, resp. nově z něj utvořený pozemek, tvoří uzavřený zemědělský areál a funkční celek se souvisejícími stavbami v tomto areálu (i v jejím vlastnictví). Dále dovolatelka poukázala na to, že u Okresního soudu v Příbrami vede pod sp. zn. 5 C 35/2017 jako žalobkyně řízení proti žalobci (jako žalovanému) o žalobě na určení vlastnického práva, jíž se domáhá určení, že výlučným vlastníkem dalších pozemků (taktéž v jejím zemědělském areálu) je Česká republika - Státní pozemkový úřad. Její naléhavý právní zájem na tomto určení vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1072/99 a sp. zn. 22 Cdo 1723/2015, v nichž byl vysloven závěr, že nájemce (resp. vlastník stavby umístěné na cizím pozemku) má naléhavý právní zájem ve smyslu §80 o. s. ř. na určení, kdo je vlastníkem jím užívaného pozemku. Je pro ni totiž významné, aby bylo najisto postaveno, kdo je vlastníkem těchto pozemků (např. již jen z důvodu jistoty, komu hradit nájemné). Má-li tedy vedlejší účastnice právní zájem na určení vlastnického práva k pozemkům, na kterých má postavenu svoji stavbu, popř. je nájemkyní takového pozemku, má z obdobných důvodů právní zájem na postavení vedlejší účastnice v tomto sporu, což jednoznačně vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3915/2016 a sp. zn. 2 Odon 49/97. Odvolací soud tak svým rozhodnutím zcela popírá princip vedlejšího účastenství, neboť vedlejší účastník se neúčastní řízení proto, aby v něm uplatňoval nebo bránil své právo, ale z toho důvodu, že „chce pomoci některému z účastníků, neboť na jeho úspěchu má právní zájem“ (např. má právo žalovaného podporovat v argumentaci ohledně výluky, pro kterou nelze věci oprávněným osobám vydat). Dovolatelka poukázala též na to, že v řízení vedeném žalobcem proti žalované u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 67/2016 o vydání zemědělských nemovitostí v k. ú. K. bylo o jejím vedlejším účastenství pravomocně rozhodnuto tak, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 1. 2018, č. j. 3 Co 143/2017-117, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o připuštění jejího vedlejšího účastenství. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně se potvrzuje, případně aby je zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se připojila k názoru vedlejšího účastníka, že právní posouzení odvolacího soudu o nepřipuštění vedlejšího účastenství je nesprávné.
Žalobce se ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. článek II, bod 2., části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti výroku I. pravomocného usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (vedlejší účastnicí), zastoupenou advokátkou, v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti němuž je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. k řešení otázky procesního práva, zda nájemce má právní zájem na výsledku řízení o žalobě podle §10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb. na nahrazení projevu vůle žalované k uzavření dohody o vydání pozemků, jichž je žalovaná vlastnicí a pronajímatelkou na základě smlouvy o nájmu pozemků uzavřené s nájemcem, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, dospěl Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného výroku usnesení odvolacího soudu ve smyslu §242 o. s. ř. (aniž nařizoval jednání - §243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání vedlejší účastnice je opodstatněné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatnila jako důvod dovolání [§241a odst. 1 o. s. ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §93 odst. 1 o. s. ř. jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu; o přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odst. 2).
Vedlejší účastník je osoba odlišná od účastníka samotného nebo od tzv. hlavního interventa, která se neúčastní řízení proto, aby v něm uplatňovala nebo bránila své právo, ale z důvodu, že chce pomoci zvítězit ve sporu některému z účastníků (sporných stran), neboť na jeho úspěchu v řízení má zájem (viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., §93. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 605).
V posuzované věci společnost Zemědělská Klučenice a. s., se sídlem Klučenice 69, okres Příbram, IČ 256 01 334, podáním doručeným soudu prvního stupně dne 15. 8. 2017 sdělila, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalované, neboť má „naléhavý“ právní zájem na výsledku řízení; k tomuto podání připojila mj. i nájemní smlouvu ze dne 22. 11. 2007 (včetně dodatků č. 3 a 5), na jejímž základě má od žalované pronajaty mimo jiné pozemky v obci a k. ú. K.
Ústavní soud v nálezu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 2036/08, připomněl, že pojem „právní zájem na výsledku řízení“ není v občanském soudním řádu blíže specifikován, neboť zákonodárce ponechává na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje. Hlavním účelem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení, a jeho smyslem je tedy posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní a nezatěžovat tak zbytečně občanské soudní řízení sporné.
V dalších rozhodnutích (usnesení ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 718/06, a ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 1589/11) Ústavní soud dovodil, že „vedlejší účastník má však za povinnost, zejména je-li proti jeho účasti na řízení uplatněna námitka, tvrdit a prokázat, že má právní zájem na vítězství své strany. O takový právní zájem se zpravidla jedná tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno jeho právní postavení, tj. jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Nastalá změna se musí promítat do roviny právní v podobě změny, dotčení reálně existujících nebo v blízké budoucnosti jistě nastalých právních vztahů“.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, uvedl, že o právní zájem na výsledku řízení, který zakládá právo určité osoby zúčastnit se řízení jako vedlejší účastník podle §93 odst. 1 o. s. ř., se zpravidla jedná tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno právní postavení této osoby, tj. její práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení pro potřeby ustanovení §93 o. s. ř. sám o sobě nepostačuje.
Otázkou právního zájmu nájemce pozemků na výsledku řízení se Nejvyšší soud zabýval např. v usnesení ze dne 5. 2. 1998, sp. zn. 2 Odon 49/97, v němž - ve věci o určení vlastnického práva, v níž vedlejší účastník neprokázal, že mezi ním a žalovanou existoval nájemní vztah k nemovitostem, jež byly předmětem řízení, a proto odvolací soud jeho vstup do řízení nepřipustil - konstatoval, že „dovolatelka může odvozovat svůj právní zájem na výsledku řízení o určení vlastnictví jako vedlejší účastník na straně navrhovatele (§93 odst. 1 o. s. ř.) pouze z nájemního vztahu, pokud vznikl na základě platné nájemní smlouvy“. Dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3915/2016, a rozsudky téhož soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1723/2015, a ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1072/99, v nichž dovolací soud opakovaně dospěl k závěru, že nájemce má naléhavý právní zájem na určení, kdo je vlastníkem jím užívané nemovitosti. Uvedené závěry jsou přitom aplikovatelné i v řízení podle §10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb. o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření dohody o vydání nemovitostí církevní právnické osobě, jehož cílem je taktéž změna v osobě vlastníka nemovitostí (jejich naturální restituce).
V projednávané věci tedy právní zájem společnosti Zemědělská Klučenice a. s. na výsledku řízení plyne již z existence (platné) nájemní smlouvy k části předmětu sporu, neboť pravomocné rozhodnutí může (zprostředkovaně) zasáhnout do jejího právního postavení vyplývajícího z hmotného práva. Žalovaná jako hlavní účastnice řízení, na jejíž procesní stranu tato společnost přistoupila jako vedlejší účastnice, přitom vyslovila s jejím přistoupením do řízení souhlas.
Protože usnesení odvolacího soudu není ve výroku I. vzhledem k výše uvedenému správné a protože předpoklady pro jeho změnu podle §243d písm. b) o. s. ř. nejsou splněny (neboť odvolací soud se dosud s ohledem na svůj nesprávný právní názor nezabýval otázkou platnosti předmětné nájemní smlouvy), Nejvyšší soud je v tomto výroku podle §243e odst. 1 o. s. ř., jakož i v závislých výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi vedlejší účastnicí na straně jedné a žalobcem a žalovanou na straně druhé před soudy obou stupňů zrušil a věc podle §243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Vady řízení, k nimž dovolací soud v souladu s §242 odst. 3 o. s. ř. v případě přípustnosti dovolání přihlíží z úřední povinnosti, nebyly tvrzeny ani zjištěny.
Právní názor dovolacího soudu vyslovený v tomto usnesení je pro soudy obou stupňů závazný (§243g odst. 1 část věty za středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 5. 2018
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu