ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.141.2018.1
sp. zn. 28 Cdo 141/2018-343
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Římskokatolická farnost Bílovec, IČ 49590944, se sídlem Bílovec, Slezské náměstí 28/25, zastoupená Mgr. Romanem Krakovkou, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Pivovarská 1504/8, proti žalovaným: 1) Česká republika - Státní pozemkový úřad, IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a (adresa pro doručování: Krajský pozemkový úřad pro Moravskoslezský kraj, Ostrava, Nádražní 869/55), zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, a 2) J. H. , zastoupený Mgr. Kateřinou Polákovou, advokátkou se sídlem Bílovec, Lubojaty 116, o určení vlastnictví , vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 17 C 393/2014, o dovolání žalovaného ad 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. července 2017, č. j. 11 Co 184/2017-315, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalovaný ad 2) napadl dovoláním shora označené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým mu bylo uloženo zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Novém Jičíně soudní poplatek ve výši 5 000 Kč.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017, v textu i jen – „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl (§243c odst. 1, věta první, o. s. ř.), neboť je neshledal přípustným.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v §237 o. s. ř. Ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ovšem dovolání, jehož přípustnost je hodnocena dle §237 o. s. ř., není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.
V dané věci žalovaný ad 2) napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo stanoveno zaplatit soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Dovoláním dotčeným usnesením tedy bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, jehož výše nepřesahuje 50 000 Kč. Dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu vydanému v projednávané věci (nemající charakter sporu ze spotřebitelských smluv či sporu pracovněprávního) tudíž ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné; srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1243/99, ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1184/2000, či ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 725/2003.
Jelikož jsou splněny důvody pro odmítnutí dovolání (§243c odst. 1 o. s. ř.), neshledal současně Nejvyšší soud návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu „projednatelným“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16); více se jím proto nezabýval.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci (§151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 4. 2018
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu