ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.6045.2017.1
sp. zn. 28 Cdo 6045/2017-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobce F. V. , zastoupeného Mgr. Tomášem Lázničkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Bozděchova 7, za účasti Chemoprojekt, a.s. , IČ 452 73 383, se sídlem v Praze 10, Třebohostická 14, zastoupené Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 957/23, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 249/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2017, č. j. 24 Co 46/2017-89, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 12. 1. 2017, č. j. 28 C 249/2015-53, zamítl žalobu o nahrazení rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu ze dne 7. 6. 2011, č. j. 87465/2011-MZE-13302 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. 7. 2017, č. j. 24 Co 46/2017-89, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Přípustnost dovolaní odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a také má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Za takovou otázku žalobce považuje vyřešení vztahu (totožnosti) správního řízení o obnově řízení zahájeného z úřední moci dle §100 odst. 3 správního řádu a řízení o žádosti na obnovu řízení dle §100 odst. 1 správního řádu. Jako dovolací důvod uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soudy nedokázaly správně vyhodnotit právní stav řízení o obnově řízení u pozemkového úřadu, který toto řízení zahájil z moci úřední podle §100 odst. 3 správního řádu, nikoli na základě žádosti účastníka řízení podle §100 odst. 1 správního řádu. Tato řízení o obnově řízení nejsou totožná, a pokud je pozemkový úřad při svém rozhodování smíchal, je takový postup vadný a rozhodnutí správních orgánů by měla být zrušena, resp. nahrazena rozhodnutím soudu, že se obnova řízení povoluje. Žalobce dále rekapituluje dosavadní průběh řízení a dovozuje, že návrh na obnovu řízení byl podán důvodně a včas. Odvolací soud při svém rozhodování navíc nezohlednil skutečnost, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné. Z uvedených důvodů žalobce Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Chemoprojekt, a.s. se k dovolání žalobce nevyjádřila.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017, které je podle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a podle čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho náležitostmi.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu je napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Nutno přitom dodat, že požadavek na vymezení přípustnosti dovolání je odlišný od požadavku na uvedení dovolacího důvodu (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Pouhé vylíčení dovolacího důvodu (tj. konstatování, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a vymezení, v čem tato nesprávnost spočívá) nesplňuje požadavek na vymezení přípustnosti dovolání, jež zahrnuje také vyjádření se k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 39.). Nejvyšší soud přitom ustáleně judikuje, že má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 – ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; §241b odst. 3 věta první o. s. ř.) žalobce v podaném dovolání nedostál. Žalobce uvedl, že odvolacím soudem měla být nesprávně posouzena otázka „vyřešení vztahu (totožnosti) správního řízení o obnově řízení zahájeného z úřední moci dle §100 odst. 3 správního řádu a řízení o žádosti na obnovu řízení dle §100 odst. 1 správního řádu“, v dovolání však není zmíněna jakákoli rozhodovací praxe dovolacího soudu, od níž by se právní hodnocení provedené odvolacím soudem při řešení této otázky (či jiné otázky hmotného nebo procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí) mělo odchýlit, neoznačil ani žádná rozhodnutí dovolacího soudu, která by uvedenou otázku řešila rozdílně, stejně tak nevymezil žádné řešení této otázky přijaté dříve dovolacím soudem, od něhož by se měl nyní dovolací soud odchýlit.
Vzhledem k tomu, že dovolaní trpí vadou, jež nebyla odstraněna a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nemohl je Nejvyšší soud projednat věcně, a proto v souladu s §243c odst. 1, větou první, o. s. ř. přistoupil k jeho odmítnutí (k tomu srovnej obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3981/2015, či ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4448/2014).
Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků, neboť k náhradě oprávněné Chemoprojekt, a.s. (srov. §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř.) v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 5. 2018
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu