ECLI:CZ:NS:2018:28.NCU.45.2018.1
sp. zn. 28 Ncu 45/2018-8
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a Mgr. Petra Krause o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovateli a) T. S. , a b) J. F. L. M. , za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, takto:
Rozsudek Okresního soudu okresu Cook, Illinois, Spojené státy americké, pokud jím bylo stanoveno otcovství T. S., a J. F. L. M., k nezletilé ,
se uznává,
pokud jde o určení otcovství na území České republiky.
Odůvodnění:
Okresní soud okresu Cook, Illinois (Spojené státy americké), ke společnému návrhu navrhovatelů mj. rozhodl, že byl zřízen právoplatný vztah rodič-dítě mezi T. S. a J. F. L. M. jako rodiči a nezletilou, jako jejich dítětem, které bylo počato a narozeno dle dohody o odnošení dítěte, uzavřené s náhradní matkou a jejím manželem.
K uznání předložené rozhodnutí cizího soudu je v souladu s ustanovením §776 a násl. českého občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) i s jeho ustanovením §804, jež pamatuje na případy náhradního mateřství. Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§51 odst. 3 ve spojení s §55 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém).
Uznání předloženého rozsudku nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení §15 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
Ve smyslu ustanovení §55 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníky řízení a současně bylo zjištěno, že navrhovatel T. S. byl v době vydání rozhodnutí o určení otcovství občanem České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení §52 zákona č. 91/2012 Sb.
V nálezu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 3226/16, Ústavní soud předestřel právní názor, dle něhož neuznání cizího rozhodnutí, kterým bylo určeno rodičovství k dítěti dvou osob stejného pohlaví v situaci, v níž už rodinný život byl mezi nimi fakticky i právně konstituován formou náhradního mateřství, z důvodu, že české právo neumožňuje rodičovství dvou osob stejného pohlaví, je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte chráněným čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V případě, že mezi osobami rodinný život, vzniklý na legální bázi, již existuje, je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a musí být respektovány právní záruky, které chrání vztahy dítěte a jeho rodiče.
Nejvyšší soud přitom neshledal žádných okolností, jež by opodstatňovaly odlišení řešeného případu od věci, v níž byl vydán citovaný nález.
Protože tedy cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatelé domáhají, vyhovuje předpokladům, které pro určení otcovství stanoví právní řád České republiky, bylo návrhu vyhověno, jak to také navrhlo Nejvyšší státní zastupitelství ČR při vstupu do tohoto řízení.
Náklady řízení platí navrhovatelé (§140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 12. 6. 2018
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu