ECLI:CZ:NS:2018:28.ND.281.2017.1
sp. zn. 28 Nd 281/2017-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně K. W., K., zastoupené JUDr. Marií Piekarzovou, advokátkou se sídlem v Šenově, Těšínská 1495, s adresou pro doručování v Havířově, Jana Švermy 38/8, proti žalované GERLACH spol. s r.o., IČ 186 26 165, se sídlem v Rudné u Prahy, K Vypichu 1086, zastoupené Mgr. Filipem Záděrou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 949/32, za účasti České pojišťovny a.s. , IČ 452 72 956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu škody , vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 81/2017, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 81/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Praha-západ.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jejž si zvolila v souladu s §87 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), návrh na zahájení řízení, jímž se po žalované domáhala zaplacení částky jako náhrady škody, která jí vznikla následkem pracovního úrazu.
V podání ze dne 20. 4. 2017 (č. l. 27) žalovaná vyjádřila krom jiného návrh na přikázání věci jinému soudu (konkrétně Okresnímu soudu Praha-západ) z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.). Jako hlavní argument uvedla, že u Okresního soudu Praha-západ byla L. S. podána žaloba o náhradu škody z pracovního úrazu, opírající se o totožná skutková tvrzení (o tentýž úrazový děj) jako v posuzované věci, pročež by měl být předmětný spor z důvodu procesní ekonomie rovněž projednán u uvedeného soudu coby obecného soudu žalované.
K tomuto návrhu se připojila vedlejší účastnice, zatímco žalobkyně, projevujíc nesouhlas s naznačeným postupem, zdůraznila, že využila svého procesního práva na volbu příslušnosti dle §87 písm. b) o. s. ř., a skutečnost, že jinou žalobkyní byla u Okresního soudu Praha-západ podána žaloba opírající se o stejná skutková tvrzení, považuje za nerozhodnou, která navíc nenachází svůj odraz v procesní ekonomii, když o podaných žalobách by nebylo rozhodováno v rámci společného řízení.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně též z důvodu vhodnosti. Dle ustanovení §12 odst. 3, věty první, o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. pak mají účastníci právo se k uvedenému postupu vyjádřit, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána.
Nejvyšší soud jako nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a tomu, jemuž má být věc přikázána, návrh projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k přikázání věci jinému soudu.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Při vědomí významu zásady vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jako garance nezávislosti soudní moci, je přitom třeba podmínky přikázání věci jinému soudu vždy vykládat restriktivně (srovnej mimo jiné usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14). Pakliže účastník řízení nesouhlasí s návrhem na přikázání věci jinému soudu, je povinností soudu uvážit, zda v předmětné věci existují natolik zásadní důvody, aby jimi mohl být ospravedlněn průlom do zmíněného ústavního principu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 2853/07).
V nyní projednávaném případě ovšem nelze usuzovat na splnění podmínek pro takový mimořádný postup. Není totiž zřejmé, že by přikázáním věci Okresnímu soudu Praha-západ, u nějž probíhá řízení opírající se o tentýž úrazový děj, bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci. Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přitom nic nebrání v tom, aby, shledá-li to za potřebné pro posouzení u něj projednávané věci, přihlédl ke skutečnostem, jež vyšly najevo ve věcně souvisejícím řízení před Okresním soudem Praha-západ. Možnosti procesního zohlednění výsledků dosažených v odlišném soudním řízení se neodvíjejí od geografické vzdálenosti příslušných soudů, a není tak důvodu se domnívat, že by pouhá věcná souvislost dvou sporů projednávaných u různých soudů téhož stupně byla bez dalšího důvodem k prolomení pravidel určujících zákonného soudce. Rovněž pak nelze přehlédnout nesouhlas žalobkyně s navrhovaným postupem.
Nejvyšší soud tedy s ohledem na předestřené důvody návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu Praha-západ podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. února 2018
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu