ECLI:CZ:NS:2018:28.ND.350.2017.1
sp. zn. 28 Nd 350/2017-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně L. N., K. u H., proti žalovanému J. P., M., o 30.619,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 34/2016, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 34/2016 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Opavě.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala u Okresního soudu v Mělníku žalobu, v níž se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky.
V podání ze dne 23. 11. 2016, doplněném dne 25. 11. 2016 (č. l. 57–60), navrhla žalobkyně krom jiného přikázání věci jinému soudu z důvodu jejího špatného zdravotního stavu. Usnesením ze dne 3. 1. 2017, č. j. 10 C 34/2016-64, vyzval okresní soud žalobkyni ke zdůvodnění této žádosti, což učinila dopisem ze dne 6. 2. 2017 (č. l. 68–69), ve kterém uvedla, že pokládá-li okresní soud její účast při jednáních za nevyhnutelnou, žádá o přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě.
Žalovaný se k návrhu na delegaci nevyjádřil.
Okresní soud v Mělníku věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí s tím, že z úřední činnosti je mu známo, že zdravotní stav žalobkyně i značná vzdálenost mezi místem jejího bydliště a zdejším soudem jí zřejmě komplikují účast u jednání, přičemž z přípisu syna žalobkyně vyplývá, že po prodělaném infarktu myokardu není vůbec schopná se k soudu dostavit.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti. Dle ustanovení §12 odst. 3, věty první, o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. pak mají účastníci právo se k uvedenému postupu vyjádřit, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána.
Nejvyšší soud jako nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a tomu, jemuž má být věc přikázána, návrh projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k přikázání věci jinému soudu.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Při vědomí významu zásady vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jako garance nezávislosti soudní moci, je přitom třeba podmínky přikázání věci jinému soudu vždy vykládat restriktivně (srovnej mimo jiné usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14).
Okolnosti uváděné žalobkyní důvodem k přikázání věci jinému soudu ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. být nemohou. Tím, že by věc byla přikázána Okresnímu soudu v Opavě, nemůže být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci. Zdravotní stav sám o sobě judikaturou za důvod k přikázání věci ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. považován není, když standardně bývá v takových případech poukazováno na využití institutu dožádání, případně zastoupení. V usnesení ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, Nejvyšší soud například vyložil, že špatný zdravotní stav účastníka, který se chce osobně zúčastnit řízení před soudem, není důvodem k přikázání věci jinému soudu téhož stupně, pokud hlediskem, které může mít vliv na jeho zdravotní stav, je pouze vzdálenost soudu příslušného a soudu, kterému má být věc přikázána. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí se pak výslovně podává, že pouhá okolnost špatného zdravotního stavu nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 8. 2000, sp. zn. 3 Nd 232/2000, pak nebyl shledán důvodným návrh na přikázání věci ani za situace, v níž se účastník řízení léčil mimo obvod procesního soudu a zdravotní stav mu bránil účastnit se projednání věci. Právě v tomto rozhodnutí bylo zdůrazněno, že práva účastníka řízení je nutno zajistit takovými prostředky, jež minimalizují zásah do ústavně garantovaného práva na zákonného soudce, jehož komponentem je i zákonné určení místní příslušnosti soudu.
Nejvyšší soud tedy s ohledem na předestřené důvody návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 3. 2018
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu