ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.1890.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 1890/2016-195
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v exekuční věci oprávněného P. B. , zastoupeného Mgr. Lenkou Šebestovou, advokátkou, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Podhorská 376/21, PSČ 466 01, proti povinnému J. Z. , za účasti bývalé manželky povinného L. P. , zastoupené JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Resslova 956/13, PSČ 500 02, pro vymožení částky 550.000 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 27 EXE 45/2012, a u soudního exekutora JUDr. Kamila Součka, Exekutorský úřad Náchod, pod sp. zn. 083 EX 303/12, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. října 2015, č. j. 25 Co 224/2015-161, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit L. P. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.715,50 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Exekučním návrhem ze dne 30. dubna 2012, podaným u soudního exekutora JUDr. Kamila Součka, Exekutorský úřad Náchod ( dále jen „ soudní exekutor“), se oprávněný ( P. B.) domáhal pověření a nařízení exekuce vůči povinnému (J. Z.) pro uspokojení pohledávky ve výši 550.000 Kč s příslušenstvím.
[2] Jako exekuční titul uplatnil oprávněný pravomocný a vykonatelný směnečný platební rozkaz ze dne 7. března 2012, č. j. 46 Cm 10/2012-10, jímž Krajský soud v Hradci Králové uložil povinnému (žalovanému) zaplatit oprávněnému (žalobci) do 3 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu směnečný peníz ve výši 550.000 Kč s 6% úrokem za dobu od 30. března 2010 do zaplacení, odměnu ve výši 1.833 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 27.590 Kč.
[3] Dne 4. května 2012 požádal soudní exekutor Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „okresní soud“ nebo „exekuční soud“) o pověření k provedení exekuce.
[4] Usnesením ze dne 10. května 2012, č. j. 27 EXE 45/2012-8, exekuční soud:
1/ Nařídil exekuci podle označeného exekučního titulu pro tam uvedené částky (bod I. výroku).
2/ Provedením exekuce pověřil soudního exekutora (bod II. výroku).
[5] Insolvenčním návrhem povinného bylo u Krajského soudu v Hradci Králové (dále též jen „insolvenční soud“) dne 21. listopadu 2012 zahájeno pod sp. zn. KSHK 41 INS 28942/2012 insolvenční řízení na majetek povinného. Zahájení insolvenčního řízení na majetek povinného oznámil insolvenční soud vyhláškou ze dne 21. listopadu 2012, č. j. KSHK 41 INS 28942/2012-2, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne v 8.36 hodin.
[6] Usnesením ze dne 21. ledna 2013, č. j. KSHK 41 INS 28942/2012-A-11, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 14.47 hodin, zjistil insolvenční soud úpadek povinného (bod I. výroku), insolvenční správkyní povinného ustanovil JUDr. Šárku Veskovou (dále jen „Š. V.“) [ bod II. výroku ] a povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením (bod III. výroku).
[7] Usnesením ze dne 21. března 2013, č. j. KSHK 41 INS 28942/2012-B-9, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 15.06 hodin, insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníka (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku).
[8] Exekučním příkazem ze dne 22. října 2013, č. j. 083 EX 303/12-20 (dále jen „exekuční příkaz“), rozhodl soudní exekutor o provedení exekuce přikázáním pohledávek bývalé manželky povinného L. P. (dále jen „L. P.“) za Š. V., vzniklých na základě vypořádání zaniklého společného jmění manželů dle rozsudku okresního soudu ze dne 30. května 2013, č. j. 8 C 160/2012-133.
[9] Podáním datovaným 8. listopadu 2013, doručeným soudnímu exekutorovi 12. listopadu 2013 (č. l. 21 spisu soudního exekutora), se L. P. domáhala zastavení exekuce v rozsahu předmětného exekučního příkazu.
[10] Usnesením ze dne 28. ledna 2014, č. j. 27 EXE 45/2012-30, které nabylo právní moci dne 11. března 2014, exekuční soud návrh L. P. na částečné zastavení exekuce zamítl.
[11] Podáním datovaným 28. ledna 2015 (č. l. 97-98) se L. P. opět domáhala zastavení exekuce v rozsahu předmětného exekučního příkazu.
[12] Usnesením ze dne 23. března 2015, č. j. 27 EXE 45/2012-104, vyhověl exekuční soud návrhu L. P. na částečné zastavení exekuce v rozsahu předmětného exekučního příkazu.
[13] Exekuční soud – vycházeje z ustanovení §255 odst. 1 a 3, §262a, §268 odst. 1 písm. h/, odst. 4 a §269 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a z ustanovení §36 odst. 1, §42 a §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), a o změně dalších zákonů – dospěl k závěru, že exekuce prováděná na majetek L. P. podle předmětného exekučního příkazu je nepřípustná, k čemuž dále formuloval následující závěry:
[14] Případy podřaditelné ustanovení §268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. jsou těmi, pro které je na místě mít nařízený výkon rozhodnutí či exekuci za nepřípustné; typicky se pojí s vadami exekučního titulu (nezpůsobují-li jeho materiální nevykonatelnost zakládající důvod k zastavení výkonu rozhodnutí dle §268 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), s pochybeními při nařízení či provádění exekuce (zejména při dodatečně zjištěném nedostatku podmínek exekučního řízení), případně se specifickým jednáním povinného, způsobí-li např. započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí.
[15] Ustanovení §262a odst. 3 o. s. ř., doplněné do občanského soudního řádu novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2013 zákonem č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, není v dané věci použitelné vzhledem k přechodným ustanovením obsaženým v zákoně č. 396/2012 Sb. Exekuce prováděná v této věci podle novelizovaných ustanovení občanského soudního řádu je proto nepřípustná.
[16] K odvolání oprávněného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. října 2015, č. j. 25 Co 224/2015-161, potvrdil usnesení exekučního soudu.
[17] Odvolací soud především uvedl, že kdyby exekuční soud poté, co již pravomocně zamítl návrh L. P. na částečné zastavení exekuce, znovu meritorně rozhodl o stejném návrhu opřeném o týž právní důvod, nerespektoval by v rozporu s ustanovením §159a odst. 3 o. s. ř. (§167 odst. 2 o. s. ř.) závaznost vlastního pravomocného usnesení. O takový případ však nešlo, když L. P. uplatnila v návrhu ze dne 28. ledna 2015 jiný důvod, než který vycházel z jejího předchozího (pravomocně zamítnutého) návrhu na částečné zastavení exekuce.
[18] Odvolací soud dále poukázal na to, že jedním z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení je – ve smyslu §109 odst. 1 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – nemožnost provedení exekuce postihující majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek náležející do majetkové podstaty. Soudní exekutor tak měl ve smyslu ustanovení §46 odst. 7 exekučního řádu zachovat v exekučním řízení procesní klid a nečinit žádné úkony, jimiž se provádí exekuce. Jestliže přesto exekučním příkazem nařídil provedení exekuce postižením pohledávky L. P., pak konal v rozporu s ustanovením §46 odst. 7 exekučního řádu (ve vazbě na ustanovení §109 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona). Provádění exekuce by za daného stavu bylo nepřípustné, proto bylo správné exekuci v tomto rozsahu zastavit (§52 odst. 1, §65 exekučního řádu).
[19] Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (potud, že částečnému zastavení exekuce bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté), jakož i právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena [ otázky možnosti soudního exekutora vydat dle §46 odst. 7 exekučního řádu exekuční příkaz na majetek (bývalé) manželky povinného ].
[20] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby řízení (o návrhu na částečné zastavení exekuce) zastavil podle §243e odst. 4 o. s. ř. V dovolání pak snáší argumenty ve prospěch závěru, že rozhodnutí o dalším návrhu L. P. na částečné zastavení exekuce bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté a řízení je tedy postiženo zmatečností ve smyslu ustanovení §229 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., a že šlo o návrh opožděný, jakož i argumenty ve prospěch závěru, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek povinného ve smyslu ustanovení §109 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona nebránily postižení majetku (bývalé) manželky povinného (L. P.) v exekučním řízení vedeném na majetek povinného předmětným exekučním příkazem.
[21] L. P. ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout, majíc napadené usnesení za správné.
[22] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[23] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[24] Námitkou, podle které částečnému zastavení exekuce bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté, dovolatel vystihuje (jak plyne i z odkazu na §229 o. s. ř. v dovolání) tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení §229 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (usnesení jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
[25] K otázce, zda poté, co nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek povinného, lze v exekučním řízení vedeném na majetek povinného pokračovat tak, že soudní exekutor vydá exekuční příkaz, jímž postihne majetek (bývalé) manželky povinného (jež se účastní exekučního řízení v režimu §255 o. s. ř.), se Nejvyšší soud vyslovil již v důvodech rozsudku ze dne 28. ledna 2016, sen. zn. 29 ICdo 11/2014, uveřejněného pod číslem 25/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam vysvětlil, že závěr, že věřitelé mohou vymáhat své pohledávky po manželce insolvenčního dlužníka v exekučním řízení, je opodstatněn pouze tam, kde jako povinná bude v exekučním řízení vystupovat přímo manželka insolvenčního dlužníka, nikoli v exekučním řízení, v němž byl povinným insolvenční dlužník, vůči němuž poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, bránila (brání) dalšímu provádění exekuce (včetně možných postihů majetku manželky povinného) úprava obsažená v §109 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona. Možnost zastavit (částečně zastavit) exekuci za trvání účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení na majetek povinného pak potvrzují závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2016, sp. zn. 31 Cdo 1714/2013, uveřejněného pod číslem 56/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[26] O nákladech dovolacího řízení mezi oprávněným a L. P. (jíž se dovolání týká) rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání oprávněného bylo odmítnuto, čímž L. P. vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 1. března 2016) určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
[27] Advokátu L. P. přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny dle §11 odst. 2 písm. e/ advokátního tarifu. Mimosmluvní odměna pak byla určena z exekučně vymáhané částky (550.000 Kč) bez započtení příslušenství (§8 odst. 1 advokátního tarifu) v souladu s ustanovením §7 bodu 6. advokátního tarifu částkou 10.500 Kč, z čehož jedné polovině odpovídá částka 5.250 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.165,50 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal L. P. k tíži oprávněného celkem částku 6.715,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 11. dubna 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu